OSUD A ŠTĚSTÍ

>> sobota 15. prosince 2012


Život je velmi pestrý a někdy napíše příběhy, které vypadají neuvěřitelně a štěstí v nich chodí ruku v ruce s osudem. Děj jednoho takového příběhu se odehrává v Anglii.
Jmenoval se Fleming a byl to chudý skotský rolník. Jednou, když se snažil vydělat pro rodinu na živobytí, uslyšel volání o pomoc z nedaleké bažiny. Zahodil nářadí a běžel k močálu. Tam našel vyděšeného kluka po pás v černém bahně, jak křičí a snaží se dostat ven. Rolník osvobodil mladíka a zachránil ho tak před pomalou a úděsnou smrtí.
Další den u Skotovy zahrádky zastavil luxusní vůz. Vystoupil z něho elegantně oblečený šlechtic a představil se jako otec chlapce, kterého rolník Fleming zachránil.
„Chci se s vámi vyrovnat,“ řekl šlechtic, „zachránil jste život mému synovi“.
„Ne, nemohu přijmout peníze za to, co jsem udělal,“ odvětil skotský rolník a odmítl nabídku.
V tu chvíli se ve dveřích objevil rolníkův syn. „To je váš syn?“ zeptal se šlechtic. „Ano,“ odvětil rolník s hrdostí. „Udělám vám nabídku,“ řekl šlechtic, „dovolte, abych mu poskytl stejnou úroveň vzdělání, jaké se dostane mému synovi. Pokud je mladík aspoň trochu po otci, určitě z něho vyroste muž, na kterého budeme oba pyšní.“ A tak se stalo.
Syn rolníka Fleminga chodil do nejlepších škol, promoval na lékařské fakultě St. Mary’s Hospital Medical School v Londýně, a posléze dosáhl světového věhlasu jako vynálezce penicilinu – Sir Alexander Fleming.
Po letech šlechticův syn, který byl zachráněn z močálu, dostal zápal plic. Co mu zachránilo život tentokrát? Penicilin.
Ten šlechtic se jmenoval Lord Randolph Churchill. A jeho syn? Sir Winston Churchill.
Ačkoliv je tento příběh možná zčásti smyšlený, vypráví o mnohokrát vyzkoušené pravdě:
„Štěstí přeje připraveným.“

Read more...


Read more...

Chrámy Egypta

>> sobota 29. září 2012

Egyptské ponaučení:

„Naplnil ses velkými tajemstvími, (…) jsi znalcem, který předvěhl své druhy; moudrost z knih je velká ve tvém srdci. Každé slovo je vzácné, tvoje souvětí jsou obšírná; každá věta tebou vyslovená má větší váhu než tři knihy… Žasnu, když říkáš: jako písař jsem hlubší než nebe, země a celý svět.“

Chrám je uzavřený okrsek, zcela naplněný božskou přítomností; proto byl místem, do kterého mohli vstoupit pouze ti, kteří se vyznačovali úplnou čistotou, tedy ti, kteří předem prošli omytím (fyzické očištění) a nebyli obviněni z porušení náboženského zákazu vlastního Boha města.

Paul Teiche: „Chrám je univerzum v malém, pylony jsou hory, které uzavírají horizont. Bůh zůstává v temnotě, v pozadí svého náosu. Ráno kněží rozlamují pečetě z jílu, otevírají brány svatostánku, upravují Boha, přinášejí mu potravu jako oběť a pozvolna ho vytahují z náosu, v souladu s tím, jak Slunce stoupá. Posvátná bárka, která nese Boha, putuje ke světlu napříč pronáosem a polostínem, prochází druhým hypostylním sálem, v poledne dospívá do prvního sálu, tedy do plného světla, a potom se pomalu vrací na místo, odkud vyšla, aby se tam objevila v okamžiku, kdy Slunce zapadá. Tehdy se brány zavírají a pečetí se do následujícího rána.“

Citace pocházejí z knihy: „Egypt, symbolismus a archeologie“.
Více naleznete na http://mystickyegypt.blogspot.com/ nebo se dozvíte na přednáškách, které pořádá Nová Akropolis.

Read more...

MAYOVÉ

>> pondělí 27. srpna 2012


Neznáme význam slova „maya“, i když ústní tradice nám říkají, že znamená „vyvolení“ nebo „ti, kteří jsou jiní než zbytek lidstva“.
Zeměpisnou oblastí, kterou obývali Mayové, rozumíme poloostrov Yucatán zahrnující státy Chiapas, Tabasco, Campeche a Yucatán (v Mexiku), oblasti Petén a okolí (v Guatemale) a Honduras.
Zdá se, že tato území byla osídlena už od roku 5 000 př.n.l. Ovšem ve skutečnosti původ mayského národa neznáme, jejich „historie“ začíná s naším letopočtem.
Mayové se vyznačovali svým hluboce náboženským duchem, vládla jim mocná kněžská kasta – halach uinic – (nejvyšší kněží). Jejich společenské uspořádání bylo teokratické a pyramidální, na vrcholu byl tzv. ahuacan, pán pánů nebo Pád Had. Na nižším stupni mu pomáhala Rada státu, tvořená vybranými vládci, nazývanými ah-kin. Další stupeň byl tvořen tzv. hapopol, kteří zprostředkovávali vztahy mezi vládci a lidem města, spravovali veřejnou moc a měli na starosti hudbu a tanec.
Mayové se věnovali pozorování nebeských těles díky vrozeným schopnostem kněží-hvězdářů a také kvůli potřebě přesně určit data nejvhodnější pro zemědělství. Je překvapující, že zatímco se pyšné západní civilizace zmítaly v hrozných kalendářních zmatcích, což nebralo konce až do roku 1582, Mayové používali prakticky dokonalý kalendář o mnoho století dříve. Jako výteční matematikové, možná první na světě, zpracovali číselný systém, ke kterému patří koncepce nuly jako počátku, koncepce, která jim umožnila provádět výpočty a astronomické odhady s velkou přesností.
Mayský kalendář rozděloval čas na měsíce po 20 dnech a roky po 18 měsících a připočítával pět dní klidu, během kterých se neprovozovala žádná činnost. Každé čtyři roky přidávali den vayeb a každých 130 let jeden den ubrali. Tímto způsobem dosáhli za 10 800 let odchylky pouze o jeden den.
Byli geniálními matematiky. Používali systém, v němž tečka měla hodnotu jednotky a vodorovná čárka odpovídala pětce. Současně používali znaky k označení čísel první desítky i vyšších.
Z nejvýznamnějších center můžeme zmínit: Tikal, Copán, Palenque, Uxmal, Chichén-Itzá. O památkách těchto center se více dozvíte na přednáškách (www.akropolis.cz).

Read more...

CARL GUSTAV JUNG

>> sobota 25. srpna 2012

C. G. Jung byl švýcarský psychiatr, analytický psycholog a psychoterapeut.

Vědec a filosof, jehož zájmy pronikly do mnoha oblastí lidského působení. Otevřel nový pohled na lidskou duši a rozšířil její schopnosti, které vycházejí z temných hloubek osobnosti, ale mohou také dosáhnout zářivého nebe. Psychický svět pokládal za stejně skutečný jako svět fyzický. Povznesl vědu o duši na úroveň vědy o otázkách lidské existence a pravdách samotného bytí.
Narodil se v červenci roku 1875 v Kesswilu u Bodamského jezera v rodině evangelického faráře. Od mládí ho přitahovalo zkoumání a odhalování tajemství. Začal studovat medicínu a jako specializaci si vybral psychiatrii právě proto, že se zabývala přímo nemocemi duše. V roce 1900 nastoupil na Neuropsychiatrickou kliniku v Curychu, kde založil oddělení experimentální psychologie.
Významnou roli v jeho životní cestě hrál jiný psycholog, známý Sigmund Freud. Jeho dílo začal zkoumat již na lékařské fakultě a později se s ním začal i pravidelně stýkat. Brzy však mezi nimi došlo k názorovým neshodám a nakonec Jung cestu Sigmunda Freuda opustil.
C. G. Jung nepřestával zkoumat a studovat, zabýval se studiem spiritistických médií, hypnózou, výkladem snů. studoval gnostické a alchymistické texty, kabalistickou tradici, Tibetskou knihu mrtvých. Za poznáním také cestoval po světě; navštívil Severní Afriku, Jižní Ameriku, navazoval kontakty s místními obyvateli a zkoumal jejich zkušenosti z oblasti psýchy.
Na všech těchto vědomostech postavil svoje učení, díky kterému pronikal do nitra člověka  a pomáhal ostatním aby lépe poznali sebe sama a mohli tak porozumět více svému životu i celému světu.

Učení
Vědomí a nevědomí
Definoval centrum vědomí Já, vědomí samotné, podvědomí a nevědomí, různé části našeho nitra, z nichž některé dobře známe, některé jsou nám neznámé, ale všechny ovlivňují náš život.
Základními funkcemi vědomí jsou myšlení, cítění, intuice a vnímání. Myšlení se snaží porozumět skutečnostem, cítění se řídí tím, co se nám líbí a nelíbí, intuice chápe souvislosti, vnímání je prací našich smyslů.

Archetypy
Jung je definoval jako vzory chování a jednání, které sídlí v nevědomí. Jsou společné celému lidstvu, a proto se lidé chovají stejně v určitých situacích, vytvářejí podobně vztahy mezi určitými lidmi. Jung je nacházel v mytologiích, pohádkách a náboženských tradicích všech národů.

Individuace
Podle Junga je to cesta sebeuskutečnění, uskutečnění svého bytostného Já. To se nachází mezi vědomím a nevědomím, takže tato cesta umožňuje poznat a ovládat obě části člověka.
Jungovská nauka přesahuje hranice pouhé psychologie. Chce najít lék na nemoci současného světa, na utrpení moderního člověka ztraceného ve zmatku vnitřním i vnějším. Chce vytvářet lidi upřímné, sebejisté, kteří se nebojí závazků a odpovědnostem vůči světu.
Termín přednášek na: www.akropolis.cz.

Read more...

Tajemství štěstí

>> úterý 3. července 2012

Je štěstí záhadou našeho života?
Tajemství štěstí se lidé pokouší odhalit odjakživa. Štěstí je životním ideálem mnoha lidí. Všichni by chtěli být šťastní. Mnozí svoje chvilky štěstí skutečně prožívají. Ale často stejně rychle, jak tyto chvíle přicházejí, tak se za chvíli rozplývají v rutině každodenního života.
Jakými zákony se štěstí řídí? Můžeme ovlivnit jeho příchod a jeho trvání?

Většinou se nám zdá, že se objevuje nečekaně, najednou, že ho přinesou různé události nebo lidé kolem nás nebo osud. A podobné události či stejný osud ho zase odnáší pryč. Jak je to ve skutečnosti? Najdeme odpovědi u moudrých filosofů starověku, kteří stejně jako my hledali cestu ke štěstí?
Tito velcí mudrci se nejprve snažili přijít na to, co je štěstí. Kdy se člověk cítí šťastný. Když je bohatý? Když je uznávaný ostatními? Když má moc? Když je obklopen milující rodinou? Toto jsou chvíle, kdy se můžeme cítit šťastní. Ale jsou závislé z velké části na vnějších okolnostech, které my nemůžeme ovlivnit. Někdo nás okrade, vezme nám naše bohatství a naše štěstí mizí. Nebo nám zemře ten, koho milujeme a kdo miloval nás, a opět se štěstí ztrácí. Uznání a pocty od ostatních jsou velmi pomíjivé, a s nimi i štěstí, které přinášejí.
Proto se filosofové více obraceli k nitru člověka a hledali pramen štěstí v něm. Např. Stoikové radili, aby se člověk neznepokojoval událostmi, které nemůže ovlivnit. Naopak aby v těch případech, kdy něco změnit může, jednal tak, aby tyto události dopadly co nejlépe.
Štěstí totiž má kořeny spíše v našem nitru, v naší spokojenosti sami se sebou, v naší odvaze řešit problémy, v naší lásce k ostatním lidem, díky které dokáže vytvářet harmonické vztahy kolem sebe. Co je to tedy štěstí? Pohleďme do svého nitra a tam najedeme pramen svého vlastního štěstí.
„Štěstí není otázkou osudu, ale otázkou volby.“

Read more...

Upíři – fenomén starý jako čas

>> čtvrtek 28. června 2012

Zmínky o upírech nacházíme v pověstech již v době před tisíci lety v Mezopotámii, Indii, Malajsii, Číně, Austrálii, Africe i Americe. Také evropská tradice upírů je velmi stará. Pojem upír je slovanského původu, neslovanské jazyky používají k označení "nemrtvých" bytostí slovo vampýr.
Jaké jsou vlastnosti upírů ve folklórní tradici? Buď je to tělesný tvor, který vypadá jako mrtvola vykopaná z hrobu s dlouhými nehty a vlasy, nebo přízrak, který může mít podobu i známého zemřelého. Paralyzuje svoji oběť, saje krev, je velmi silný, může se vznášet a mění svůj vzhled.
Tradice esoterní popisuje bytosti těchto vlastností trochu jiným způsobem. Existují "upíři" energetičtí a psychičtí. V prvním případě se jedná o tzv. éterické tělo, které se objevuje několik dní po smrti v místech života zemřelého, a po té zmizí, nebo bytost nesmrtelnou, která má dokonce schopnost ovládat svoji mrtvolu. Pokud se mluví o tom, že upíři sají krev, může to být symbolické vyjádření toho, že krev vždy představovala vitalitu a energii člověka.
V případě psychických upírů mluvíme o úmyslných a neúmyslných "odčerpávačích" psychické energie člověka.
Je pravděpodobné, že se každý někdy choval jako malý "upír", který bojoval o pozornost svého okolí, nebo ho dokonce energeticky vysával. Proto bychom se měli více zaměřit na správnou hygienu nejen na fyzické, ale především na vitální a psychické úrovni. Velmi důležité je nebýt egoisty a více dávat než brát.
Termín přednášek na http://www.akropolis.cz/.

Read more...

Co musíme vědět o smrti?

>> neděle 17. června 2012

Jednou z mnoha „záhad života“ je to, co jedni považují za jeho konec, ale druzí za pouhou proměnu a přechod do jiné fáze „velkého Života“. Staří Egypťané například mluvili o Životě jako o kráčení po cestě, kdy jeden krok představuje život po narození, druhý krok je životem po smrti. Život, smrt, život, smrt,... I v dalších kulturách se seznamujeme s učením o znovuzrození, o reinkarnaci tedy s poznáním tohoto mystéria života a smrti. Toto poznání bývá často zahaleno do mýtů, symbolů a podobenství a na nás je, abychom ho postupně odhalovali.

Proč se tedy nepoučíme a stále se bojíme smrti? Odpovědi, které se nabízejí, jsou jednoduché:
Obvykle se bojíme toho, co neznáme. Za náš strach je tedy zodpovědná naše nevědomost, protože se stále neumíme ponořit do tajů života a svého nitra.
Pokud budeme upřímní, pochopíme také, že kdo se bojí života nebo ho opravdu neprožívá (ale přežívá), kdo se vzdaluje jednání, které je v souladu s přírodními zákony, se bude bát i smrti.
Ten, kdo objeví vnitřní odvahu, se smrti nebojí. Jak říká Shakespeare: „Zbabělec umírá tisíckrát, statečný jen jednou.“
Ten, kdo objeví touhu učit se žít, se také smrti nebojí. Seneca nás učí: „Většina lidí se uboze potácí mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít.“ Cílem člověka by mělo být osvojit si umění života s jeho krásami a pochopit, že to, co se zrodilo, musí zemřít. Hledejme tedy to, co je věčné, a k tomu směřujeme své sny.
Termín přednášek na http://www.akropolis.cz/.

Read more...

Nemoc jako zkušenost

Nejčastější přání, které dáváme i dostáváme je „hodně zdraví a štěstí“… Uvědomujeme si, že tyto termíny spolu velmi úzce souvisí? Víme ale, že zdraví je mnohem více v našich rukách než si myslíme? Víme, jak pečovat o své zdraví? Víme, co je zdraví?
Světová zdravotnická organizace definuje zdraví takto: „Zdraví není jen absence nemoci či poruchy, ale je to komplexní stav tělesné, duševní i sociální pohody, zdraví je fyzické, psychické a sociální prospívání (blaho).“ Současné lidstvo tedy dochází k poznání, které bylo v dávných dobách samozřejmostí. Jednoduše řečeno, vše se vším souvisí.
Pokud je zdraví stavem harmonie a rovnováhy, je jisté, že zahrnuje všechny úrovně člověka. Dle řeckých představ o světě a člověku šlo o tři úrovně: fyzickou, psychickou a duchovní.
Nedostatek harmonie a souladu se projevuje jako nemoc. Jejím signálem je často bolest, která nás upozorní, že něco není v pořádku, že musíme „zasáhnout“ tak, abychom odstranili příčiny, které by mohly vést k nemoci. Tyto příčiny nejsou vždy viditelné a nepatří pouze do oblasti fyzické. Proto se mluví o psychosomatickém původu nemocí. Často pochází se světa psychiky, kam náleží svět mentální, myšlenkový a svět zahrnující emoce, touhy, vášně a city člověka.
Rychlost současné doby a nápor požadavků společnosti na jedince často vedou ke stavům únavy, stresu, depresí, a pokud se přidají nevyřešené situace a problémy, egoismus, neznalost zákonů přírody, životní styl bez schopnosti najít si čas pro sebe i pro druhé,… tyto skutečnosti se pravděpodobně projeví jako nemoc.
Rozloučíme se slovy Paracelsa: „ Nejlepší lék na všechny nemoci je silná mysl prozářená vnitřním světlem moudrosti, jež pochází od boha.“
Termín přednášek na http://www.akropolis.cz/.

Read more...

KNIŽNÍ NOVINKY!

>> úterý 5. června 2012

Drak

Symbolismus a mytologie

Chceme představit další novinku, která vyšla nyní v květnu. Je to jedinečná kniha na českém trhu, která se zabývá velmi důkladně a podrobně přitažlivým tématem draků ve všech jejich podobách.
Zavede vás do úžasného světa příběhů, legend a mýtů o dracích, jejichž obrovité stopy a závan ohnivého dechu nacházíme po celém světě. Doprovázena bohatými ilustracemi představí symbolismus draka na Východě, kde je vnímán jako pramen života a štěstí, a také v západní kultuře, v níž jej můžeme spatřit spíše jako ztělesnění chaosu a nezkrocených sil. Ale nebylo tomu tak vždy. Autor díky srovnání bohatého mytologického materiálu poukáže na společné symboly a charakteristiky sahající do hlubin časů a současně čtenáři nabídne desítky poutavých příběhů, které nás zavedou do jednotlivých zemí od Číny a Japonska přes Egypt až do Evropy a dýchnou na nás vždy jejich jedinečným geniem loci.

Read more...

KNIŽNÍ NOVINKY!

>> úterý 3. dubna 2012

EDICE SOFIA:
BHAGAVAGÍTA A UTTARAGÍTA
Jedinečný soubor dvou významných děl indické filozofie Bhagavadgíty a Uttaragíty, které spolu souvisejí. První je působivým dialogem, součástí jednoho ze dvou největších indických eposů Mahábháraty, jeho název lze přeložit jako "Píseň vznešeného". Ve svém symbolismu obsahuje mystérium vnitřního zápasu člověka a jeho odvěkého hledání smyslu života. Uttaragíta neboli "Píseň zasvěcení" je v jistém smyslu pokračováním, výsledkem procesu boje započatého v Bhagavadgítě, s konkrétními praktickými radami pro jejího hrdinu Ardžunu, který čelí novému pokušení usínaje na vavřínech své slávy.

Nadčasové myšlenky obou děl daleko přesahují obsahově i časově rámec indické filozofie, Ardžuna by se mohl jmenovat jako kdokoli z nás, kdo v touze dát svému životu hlubší cíl svádí každodenně mnoho malých bitev.

NOVINKA! - Bhagavadgíta a  Uttaragíta

HOVORY KONFUCIOVY
Všem milovníkům nadčasové moudrosti přinášíme jeden ze základních textů konfucianismu, čínského filozofického směru a pohledu na svět. Jedná se o soubor myšlenek významného mudrce Konfucia, který žil v Číně před 2500 lety. Navzdory velké časové i psychologické vzdálenosti, která nás dělí od jeho doby, jsou i pro člověka 21. století jeho slova stále platná.

Hovory Konfuciovy

EDICE ULIXES
MEXIKO: symbolismus a archeologie

Všechny staré civilizace se vyjadřovaly prostřednictvím symbolů. Pozůstatky jejich kultur v sobě skrývají hluboké poznatky o zákonech přírody a vnitřních zákonech člověka.

MEXIKO: symbolismus a archeologie

AZTÉCKÝ KALENDÁŘ

Tato na českém trhu ojedinělá kniha přivádí čtenáře do minulosti aztéckého národa a spolu s ním má možnost vydat se vstříc budoucnosti pod vedením Pátého Slunce. Kniha obsahuje mnoho nádherných barevných fotografií pořízených v muzeích v Mexico City a na území, kde žili Aztékové, stejně jako kreseb z Kodexů. Na svých 288 stranách přináší podrobný rozbor života Aztéků a jejich propracovaného systému kalendáře.
Navzdory tomu, že větší část posvátných děl amerických národů s vyspělou kulturou byla ztracena, zbylé části, které se zachovaly v kodexech, nám ukazují, že se nacházíme před hlubokou moudrostí, jejíž rozluštění vyžadovalo fundované znalce, stejně jako v případě starodávných Egypťanů.

Aztékové, jejichž kalendář se stal proslulým po celém světě, pocházeli z ostrova Aztlán, ´jenž se nacházel na východě´, což připomíná zmínky Platona a dalších autorů, o velkém kontinentu Atlantida. Přišli do vysočiny Anahuac vedení kněžími ´teomama´, kteří se střídali v nesení svaté sošky boha Huitzilopochtliho, symbolu vnitřní mystické války z mytického Aztlánu.

V roce 1325 založili Aztékové na Mexické vysočině hlavní město Tenochtitlan na místě, kde byly objeveny svaté symboly, které předpověděli auguři: orel požírající hada na nopálu.

Aztékové se zcela přizpůsobili víře a tradicím starodávných usedlíků Toltéků a začali se považovat za potomky oněch vzdálených a mysteriózních lidí. Od samého počátku vynikali svým válečným a pevným charakterem. Jejich velký praktický smysl jim umožnil poznat schopnost síly vůle jako nejvýznačnější z mocí, což jim pomohlo v rychlém dobytí okolního území.

Na proslulém ´Kameni Slunce´, nalezeném v Tenochtitlanu v roce 1560 a znovuobjeveném v roce 1790, je podle archívu a proroctví Aztéků symbolicky vyprávěna historie světa. Jsou zde zachycena čtyři minulá období a postava žijícího Pátého Slunce, které podle předpovědí skončí uprostřed silných zemětřesení. Pozoruhodnou součástí kalendáře je záznam cyklů planet Merkura, Venuše, Marsu, Saturna a Měsíce.

Teologický symbolismus Aztéků je prostoupen silnou vírou v nesmrtelnost duše, která v okamžiku smrti vychází ústy doprovázena Jaguárem a je představena soudci Tezcatlipocovi, jenž ji podle zásluh zemřelého dává zbraně pro překonání pokušení, která ji čekají v podsvětí.

Důmyslný systém kalendáře, jehož podrobný popis kniha obsahuje, umožňoval nejen zaznamenat historické skutečnosti, ale také zvolit vhodný okamžik pro určitou činnost, předvídat budoucí události, a podobně jako v západní astrologii přiřadit každému jednotlivci jeho znamení a z toho vyplývající příležitosti pro jeho duši.

Aztécký kalendář

Read more...

Blogger

Nová Akropolis

Datum

23.09.2010