100 Filozofů – 012 – Anaxagoras

>> čtvrtek 16. září 2010

Filozof dvanáctý:
Anaxagoras, cca 500-428 př. n. l.
Norimberská kronika, 1493

Narodil se ve vznešené rodině ve městě Klazomeny v Malé Asii, a proto byl předurčen k tomu, aby se z něj stal vládce, avšak jako u všech těchto filosofů, vzdal se toho, aby se věnoval filosofickému životu.

Přestože se nenarodil v Athénách, stane se prvním filosofem, který začne působit v tomto městě, čímž ho zařadí do kategorie filosofických měst, do níž už bude od této doby patřit, neboť předtím filosofové působili v Malé Asii nebo v oblasti zvané Magna Graecia – Velké Řecko (Itálie, Sicílie). Stalo se však to, co v „Mýtu o Jeskyni“: Athéňané ho vydali soudu, odsoudili ho a on se před smrtí zachránil zázrakem, pouze díky tomu, že ho Periklés vytáhl z vězení. Situace byla tak vážná, že musel bezodkladně opustit Athény a přestěhovat se do města Lampsakos, kde, jak se zdá, měl více štěstí a založil tam Školu.

Jedna z věcí, kterou mu v Athénách vyčítali, bylo, že jeho filosofická vysvětlení, protože jsou tak abstraktní a tak subtilní, jdou proti přirozenému náboženství o Bozích a všem vyprávěním, která se o nich tradují. Neboť není stejné představovat si Bohy na exoterní úrovni, jako vykládat o nich na základě filosofických vysvětlení, která podával Anaxagorás.

Anaxagorás měl obrovský vliv na Perikla. Zdá se, že Athéňané té doby nebyli takovými filosofy, tak liberálními ani tak eklektickými, jak si je dnes představujeme. Periklés je jedna věc a jeho spoluobčané jsou něco úplně jiného. Proto byl Periklův zázrak tak výjimečný, neboť je překvapivé, že tento politik chodil po ulicích dům od domu a každého člověka přesvědčoval o potřebě přestavět Athény, znovu vybudovat jejich chrámy a vzkřísit Akropolis. To, co udělal, byl opravdu zázrak.

Anaxagorás tvrdí, že neexistují Čtyři Elementy, nýbrž je jich nekonečně mnoho. Toto nekonečné množství Elementů Anaxagorás nazývá homoiomeria, což jsou homogenní, jednotlivé, malé částice, z nichž se skládají všechny věci.

V nejmenší části každé věci existují malé části všech ostatních. Řecké slovo, které to pojmenovává, je panspermia („semínko všeho“). Řečeno jiným způsobem, ve všem existuje semínko všeho.
Anaxagorás říká, že formování věcí se odehrává spojováním a rozdělováním homoiomerií, tzn. oněch malých částic. Věci se liší, protože homoiomeria se seskupují různým způsobem, a když se seskupí, dávají věcem odlišný vzhled.

Nús je pro něj příčinou pohybu. Nús je Inteligencí, která uspořádává Hmotu.
Tuto teorii o Nús později převzali Platón a Plótínos, když se zmiňovali o Triádě: Bytí, Inteligenci a Kreaci.
Je považován za jednoho z prvních kosmopolitů, neboť na obvinění z nedostatku vlastenectví odpověděl: „Dej pozor na to, co říkáš, neboť já se velmi starám o svou vlast“, přičemž ukazoval na nebe. „Narodil jsem se, abych rozjímal o nebi a uspořádání Vesmíru.“

Jako privilegium si vyžádal, aby děti měly každý rok v měsíci jeho smrti prázdniny, a tento zvyk se dochoval ještě do 3. století. Zemřel v roce 428 př. n. l., když mu bylo 72 let, zahrnut oceněním, obdivem, úctou a poctami všech. Jeho poslední slova zněla: „Odevšad je stejně daleko do Hádu.“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 011 – Herakleitos

>> středa 15. září 2010

Filozof jedenáctý:
Herakleitos, cca 535-475 př. n. l.
Norimberská kronika, 1493

Narodil se v Efesu ve vznešené rodině, dokonce se říká, že byl královského původu. Pravděpodobně žil v letech 535–475 př. n. l. a vynikal svým hrdým, mrzutým a melancholickým charakterem.

V iónském dialektu napsal knihu prózy a kvůli její metaforičnosti a nejasnosti si vysloužil přezdívku „Temný“. Uložil ji do Artemidina chrámu, aby naznačil, že nikdo není schopen (nebo velmi málo lidí) ji pochopit, a pojmenoval ji, stejně jako většina předsokratovských filosofů, O přírodě, a rozdělil ji do tří částí.
Zemřel na hnojišti sežrán psy. Říká se, že on sám byl tím, kdo se do hnoje zahrabal, protože lidské tělo ani nemá větší cenu než hnůj. Byl ovlivněn zoroastrizmem.

Když Hérakleitos mluví o pohybu, používá velmi zvláštní výraz: nepřetržité plynutí. Neexistuje počátek a konec věcí: ve světě konkrétních věcí všechno plyne, pohybuje se. Plynutí je nepřetržité proudění, nepřetržitý pohyb. Počátek a konec neexistují, existuje jen dokonalé plynutí.

Člověk tíhne k Božskému, a proto ještě není Božský. Kdyby už byl božským, kdyby už byl Sofos, byl by Bohem. Jelikož k němu však pouze „tíhne“, je filosofos.

„Jeden jediný člověk má pro mne větší hodnotu než deset tisíc, pokud je lepší“.
„Ti, jenž bdí, mají společný svět, avšak ti, jenž spí, se vrací každý jednotlivě do svého vlastního světa.“
„Hledám sám sebe.“
„Příroda se ráda skrývá.“
„Všechny věci jsou Jedno: toto je Moudrost. Z Jedna vycházejí všechny věci a ze všech věcí Jedno.“
„Není možné vstoupit do stejné řeky, vstupujeme a nevstupujeme do stejné řeky, jsme a nejsme, ti, kteří vstupují do řeky, se noří vždy do odlišných vod v nepřestávajícím plynutí.“
„Moudrost je jedna jediná věc: poznat rozum, který řídí všechny věci prostřednictvím všech věcí.“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

Athénská škola: Rafael Santi

>> neděle 12. září 2010

Athénská škola, Rafael Santi, detail, (Stanza della Segnatura), Vatikán.
Soupis filozofů zobrazených na proslulé fresce.

1. Gorgias, 2. Kritias, 3. Aeschines, 4. Alkibiades, 5. Xenofon, 6. Alexandros z Afrodisiady, 7. Sokrates, 8. Platon, 9. Aristoteles, 10. Epikuros, 11. Aristippos, 12. Pyrrhon, 13. Plotinos, 14. Zarathuštra, 15. Rafael, 16. Klaudius Ptolemaios, 17. Eukleides nebo Archimedes, 18. Diogenes ze Sinope, 19. Herakleitos, 20. Parmenides, 21. Hypatie, 22. Anaxagoras, 23. Pythagoras, 24. Boethius nebo Anaximandros nebo Empedokles, 25. Demokritos, 26. Diogenes Laertios, 27. Anaximenes, 28. Zenon, 29. Averroes

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

Datum

23.09.2010