100 Filozofů – 009 – Epikuros

>> čtvrtek 19. srpna 2010


Filozof devátý:
Epikuros, 341-270 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Sídlo jeho Školy bylo v jeho zahradě, a proto byli jeho následovníci známi pod jménem „filosofové ze zahrady“. Je třeba poukázat na ohromnou autoritu, již měl Epikúros u svých velmi početných učedníků a přátel, mezi nimiž byly ženy jako Themista a hetéra Leontion.
Duch Školy se zakládal na solidaritě a přátelství a některá epikúrejská přátelství byla proslulá v celém starověkém světě.

V souvislosti s tím uveďme některá Senekova slova: „Velké epikúrejské duše nevytvořilo samotné učení, nýbrž vytrvalá společnost Epikúra.“ A Seneca také říká, že základním ustanovením této Školy bylo: „Jednej vždy tak, jako by se Epikúros na tebe díval.“

Pro Epikúra je cílem Filosofie poskytovat člověku štěstí tím, že ho osvobozuje od tužeb a nerozumných názorů. Filosofie musí poskytovat čtyřnásobný lék:
- Osvobozovat člověka od strachu z Bohů, neboť Ti jsou od přírody šťastní, a tudíž se nezabývají lidskými záležitostmi.
- Osvobozovat lidi od strachu ze smrti, neboť „když existujeme my, smrt neexistuje, když existuje smrt, neexistujeme my.“
- Ukazovat snadné dosažení slasti.
- Ukazovat krátkost a dočasnost bolesti.
Epikúros rozdělil svou filosofii na tři části: kanoniku, fyziku a etiku; za hlavní základ jakéhokoli druhu poznání přitom považoval Zřejmost.

Kanonika. Byla kánonem, pravidlem nebo Teorií Poznání k dosažení kritéria pravdy, a následně štěstí. Kritérium pravdy je tvořeno pocity, předjímáním (anticipace) a city. Pocity vznikají na základě vnitřních představ, které jsou odpovědí na podobnost s vnějšími objekty. Z opakovaných a v paměti udržovaných pocitů se rodí obecná znázornění nebo pojetí, která Epikúros nazývá „předjímáním“, neboť ty slouží k předjímání budoucích pocitů. Třetím kritériem pravdy je „cit“, slast nebo bolest jakožto pravidlo praktického chování v životě.

Fyzika. Vysvětluje svět tak, že vylučuje „nadpřirozené“ příčiny, aby se člověk osvobodil od strachu z neznámých sil a záhadných vlivů.

Etika. Je velmi podobná kyrénské. Štěstí spočívá ve slasti a slast je kritériem odmítnutí i výběru (to, co se hledá, a to, od čeho se utíká). Existují však dva druhy slasti: nehybná (nepřítomnost bolesti) a slast založená na pohybu (potěšení a radost). Na základě toho spočívá štěstí ve statické slasti, v „netrpět a neznepokojovat se“, je to ataraxie (nepřítomnost nepokoje) a aponía (nepřítomnost bolesti). Epikúros říká, že „vrcholem slasti je prosté a čiré zničení bolesti.“
Ctnosti, a zvláště rozvaha, je základem štěstí.

O duši. Epikúros nabízí pojetí velmi podobná těm, která přes veškerou vzdálenost nacházíme ve východním esoterismu. Duše se skládá z částic rozptýlených po celém těle jako teplý dech (to, co se na východě nazývá Prána). Tyto částice jsou jemnější, kulatější a pohyblivější než ty čistě hmotné.
Co se týče politiky, Epikúros říkal: „Žij v ústraní.“ A všeobecně, co se týče chování mezi lidmi, doporučoval: „Nejenže je to krásnější, ale též přináší větší slast dobro vykonávat než ho přijímat.“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 008 – Antisthenes

>> středa 18. srpna 2010

Filozof osmý:
Antisthenes, 445-365 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Čtyři Sókratovi učedníci, aniž bychom v to počítali Platóna, vytvořili další filosofické Školy: Eukleidés Megarskou školu, Faidón Élidskou, Antisthenés Kynickou, Aristippos Kyrénskou. O Faidónově škole zvané Eretrijská se neví nic. Megarská škola hledá Universální Dobro, které se nenachází v lidské sféře, nýbrž na úrovni Parmenidova Bytí. Z jiné strany Antisthenés spojuje Dobro se Ctností a odmítá slast, na rozdíl od Aristippa, jenž činí ze slasti cíl života.

KYNICKÁ ŠKOLA
Zakladatelem této Školy byl Antisthenés z Athén, jenž byl dříve učedníkem Gorgia a později Sókrata, aby nakonec vyučoval svou nauku na „Náměstí Hbitého Psa“ (v Gymnáziu Kynosarges). Jméno kyniků se vztahuje k životu psů, na který byli tito filosofové pyšní kvůli jednoduchosti a přirozenosti života zvířat.
Z Antisthénových děl se nám nedochovalo téměř nic, je však známa kniha O přirozenosti zvířat, kde se uvádějí příklady pro lidi vybrané z chování zvířat. Také se ví, že sepsal další díla o homérských a mytických osobnostech, kde zvlášť vynášel hodnotu Hérakla.

Pro Antisthéna a kyniky nemohl žádný úsudek vyjádřit nic jiného než tu identitu, že člověk je člověkem. Aristotelés říkal: „Antisthenés hlásal tupý názor, podle něhož se o žádné věci nemůže říci nic jiného než její vlastní jméno, a proto prý nelze říci více než pouhé jméno každé jednotlivé věci.“ Z tohoto stanoviska by neexistovaly Platónovy Universální Ideje, skutečnost by tedy byla vždy individuální, a dokonce tělesná, kvůli čemuž si vysloužil Platónovu kritiku v jeho Theaitétovi, kde je zmínka o lidech, „kteří nevěří, že existuje něco více než to, co lze nabrat plnýma rukama“.

Všeobecný rozvoj kynické doktríny se zakládal na kritériu popření, počínaje popíráním všeobecných idejí až po to, co běžní lidé považují za „majetek“. Kromě Ctnosti nemá nic jiného hodnotu, neboť veškerý ostatní „majetek“ je pouhou nutností, která poutá člověka ke světu. Spokojenosti se dosahuje zřeknutím se světa a rozvojem osobní ctnosti.

Toto učení, i když bylo přínosné z hlediska ctnosti jako prostředku očištění a osvobození, s sebou v důsledku přineslo pohrdání jakoukoli formou života ve společnosti, neboť ho považovalo za svazující. Dobro člověka spočívá v životě ve společnosti se sebou samým. Začíná se popírat rodina, Stát, společenské normy všeobecně a objevuje se idea kosmopolitismu: člověk, který je původem z celého světa, aniž by zapustil kořeny v nějaké jeho části.

Odmítnutí slasti vedlo Antisthéna k tomu, že prohlásil: „Raději bych zešílel, než bych se z něčeho těšil.“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 007 – Anaximandros

>> pondělí 16. srpna 2010

Filozof sedmý:
Anaximandros z Mílétu, cca 610-546 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Byl následovník Thaléta ve vedení Mílétské školy. O jeho životě se neví téměř nic. Napsal dílo, které se ztratilo a které bylo známo pod stejným názvem jako většina spisů všech předsókratovců: O přírodě.

Anaximandrovi se připisují vynálezy matematického a astronomického druhu a vyhotovení jisté mapy. Thalés předpověděl zatmění a Anaximandros vypracoval mapu, tzn. že věděli o Zemi mnoho, věděli, že je kulatá a měli dost matematických a astronomických znalostí, aby je mohli použít ke zpracování map.

Pro Anaximandra je původem všech věcí Apeiron, což je řecký výraz, který nelze přesně přeložit. Apeiron znamená Nekonečno, avšak nekonečno jako Neohraničenost, Neurčitost, to, co nelze určit, co nelze změřit. Řečeno alchymistickým jazykem, mluví o Pátém elementu, o tom, co H. P. B. v Tajné nauce nazývá také „Éter“.

Když Anaximandros mluví o tomto ne přímo fyzickém Éteru, říká, že chápe Apeiron jako to, co je Grandiózní, Velkolepé, úplný Zázrak světa. Jinými slovy jako vše, co nás udivuje, co nelze pojmout rozumem. To všechno je Apeiron. Mohli bychom říci, že to cítíme, když se díváme na noční nebe plné hvězd a najednou si uvědomujeme nekonečno a svou vlastní nepatrnost. Tento pocit nepatrnosti v přítomnosti nekonečného je Apeiron.

Byl iniciátorem řecké astronomie. Rozšířil Thalétovu vizi, neboť tíhnul k obecné vizi universa. Začal s opravdovou kosmologií, nehledě k mytologickým prvkům, a zformuloval ideje, které dále přenechal následovníkům předsókratovců. Nastínil problém přírody ve stejném smyslu jako Thalés. Neptá se, čím jsou věci, nýbrž odkud pocházejí, z čeho se skládají, jak vznikají.

Veškerá skutečnost je ovládána nezbytným kosmickým zákonem, jenž tíhne k zavedení rovnosti protikladů. Převaha v boji sobě rovných protikladů odpovídá nespravedlnosti.

Základní myšlenkou Anaximandra je návrat všech věcí k jejich prvotnímu počátku, v souladu se zákonem striktní spravedlnosti, jenž vládne běhu universa, neboť při svém rozkladu se vše musí navrátit k počátku. To vyjadřuje věta:

„Když se znovu zavádí kosmická rovnováha, začíná nový cyklus formace“.

„...Odkud pochází zrození věcí, odtud pochází též jejich rozklad z nutnosti. Při návratu musí dle řádu času platit za škody a chyby způsobené svou nespravedlností...“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

Datum

23.09.2010