Co musíme vědět o smrti?

>> neděle 17. června 2012

Jednou z mnoha „záhad života“ je to, co jedni považují za jeho konec, ale druzí za pouhou proměnu a přechod do jiné fáze „velkého Života“. Staří Egypťané například mluvili o Životě jako o kráčení po cestě, kdy jeden krok představuje život po narození, druhý krok je životem po smrti. Život, smrt, život, smrt,... I v dalších kulturách se seznamujeme s učením o znovuzrození, o reinkarnaci tedy s poznáním tohoto mystéria života a smrti. Toto poznání bývá často zahaleno do mýtů, symbolů a podobenství a na nás je, abychom ho postupně odhalovali.

Proč se tedy nepoučíme a stále se bojíme smrti? Odpovědi, které se nabízejí, jsou jednoduché:
Obvykle se bojíme toho, co neznáme. Za náš strach je tedy zodpovědná naše nevědomost, protože se stále neumíme ponořit do tajů života a svého nitra.
Pokud budeme upřímní, pochopíme také, že kdo se bojí života nebo ho opravdu neprožívá (ale přežívá), kdo se vzdaluje jednání, které je v souladu s přírodními zákony, se bude bát i smrti.
Ten, kdo objeví vnitřní odvahu, se smrti nebojí. Jak říká Shakespeare: „Zbabělec umírá tisíckrát, statečný jen jednou.“
Ten, kdo objeví touhu učit se žít, se také smrti nebojí. Seneca nás učí: „Většina lidí se uboze potácí mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít.“ Cílem člověka by mělo být osvojit si umění života s jeho krásami a pochopit, že to, co se zrodilo, musí zemřít. Hledejme tedy to, co je věčné, a k tomu směřujeme své sny.
Termín přednášek na http://www.akropolis.cz/.

Read more...

Nemoc jako zkušenost

Nejčastější přání, které dáváme i dostáváme je „hodně zdraví a štěstí“… Uvědomujeme si, že tyto termíny spolu velmi úzce souvisí? Víme ale, že zdraví je mnohem více v našich rukách než si myslíme? Víme, jak pečovat o své zdraví? Víme, co je zdraví?
Světová zdravotnická organizace definuje zdraví takto: „Zdraví není jen absence nemoci či poruchy, ale je to komplexní stav tělesné, duševní i sociální pohody, zdraví je fyzické, psychické a sociální prospívání (blaho).“ Současné lidstvo tedy dochází k poznání, které bylo v dávných dobách samozřejmostí. Jednoduše řečeno, vše se vším souvisí.
Pokud je zdraví stavem harmonie a rovnováhy, je jisté, že zahrnuje všechny úrovně člověka. Dle řeckých představ o světě a člověku šlo o tři úrovně: fyzickou, psychickou a duchovní.
Nedostatek harmonie a souladu se projevuje jako nemoc. Jejím signálem je často bolest, která nás upozorní, že něco není v pořádku, že musíme „zasáhnout“ tak, abychom odstranili příčiny, které by mohly vést k nemoci. Tyto příčiny nejsou vždy viditelné a nepatří pouze do oblasti fyzické. Proto se mluví o psychosomatickém původu nemocí. Často pochází se světa psychiky, kam náleží svět mentální, myšlenkový a svět zahrnující emoce, touhy, vášně a city člověka.
Rychlost současné doby a nápor požadavků společnosti na jedince často vedou ke stavům únavy, stresu, depresí, a pokud se přidají nevyřešené situace a problémy, egoismus, neznalost zákonů přírody, životní styl bez schopnosti najít si čas pro sebe i pro druhé,… tyto skutečnosti se pravděpodobně projeví jako nemoc.
Rozloučíme se slovy Paracelsa: „ Nejlepší lék na všechny nemoci je silná mysl prozářená vnitřním světlem moudrosti, jež pochází od boha.“
Termín přednášek na http://www.akropolis.cz/.

Read more...

Datum

23.09.2010