100 Filozofů – 007 – Anaximandros
>> pondělí 16. srpna 2010
Anaximandros z Mílétu, cca 610-546 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím
Byl následovník Thaléta ve vedení Mílétské školy. O jeho životě se neví téměř nic. Napsal dílo, které se ztratilo a které bylo známo pod stejným názvem jako většina spisů všech předsókratovců: O přírodě.
Anaximandrovi se připisují vynálezy matematického a astronomického druhu a vyhotovení jisté mapy. Thalés předpověděl zatmění a Anaximandros vypracoval mapu, tzn. že věděli o Zemi mnoho, věděli, že je kulatá a měli dost matematických a astronomických znalostí, aby je mohli použít ke zpracování map.
Pro Anaximandra je původem všech věcí Apeiron, což je řecký výraz, který nelze přesně přeložit. Apeiron znamená Nekonečno, avšak nekonečno jako Neohraničenost, Neurčitost, to, co nelze určit, co nelze změřit. Řečeno alchymistickým jazykem, mluví o Pátém elementu, o tom, co H. P. B. v Tajné nauce nazývá také „Éter“.
Když Anaximandros mluví o tomto ne přímo fyzickém Éteru, říká, že chápe Apeiron jako to, co je Grandiózní, Velkolepé, úplný Zázrak světa. Jinými slovy jako vše, co nás udivuje, co nelze pojmout rozumem. To všechno je Apeiron. Mohli bychom říci, že to cítíme, když se díváme na noční nebe plné hvězd a najednou si uvědomujeme nekonečno a svou vlastní nepatrnost. Tento pocit nepatrnosti v přítomnosti nekonečného je Apeiron.
Byl iniciátorem řecké astronomie. Rozšířil Thalétovu vizi, neboť tíhnul k obecné vizi universa. Začal s opravdovou kosmologií, nehledě k mytologickým prvkům, a zformuloval ideje, které dále přenechal následovníkům předsókratovců. Nastínil problém přírody ve stejném smyslu jako Thalés. Neptá se, čím jsou věci, nýbrž odkud pocházejí, z čeho se skládají, jak vznikají.
Veškerá skutečnost je ovládána nezbytným kosmickým zákonem, jenž tíhne k zavedení rovnosti protikladů. Převaha v boji sobě rovných protikladů odpovídá nespravedlnosti.
Základní myšlenkou Anaximandra je návrat všech věcí k jejich prvotnímu počátku, v souladu se zákonem striktní spravedlnosti, jenž vládne běhu universa, neboť při svém rozkladu se vše musí navrátit k počátku. To vyjadřuje věta:
„Když se znovu zavádí kosmická rovnováha, začíná nový cyklus formace“.
„...Odkud pochází zrození věcí, odtud pochází též jejich rozklad z nutnosti. Při návratu musí dle řádu času platit za škody a chyby způsobené svou nespravedlností...“
na Facebooku
0 komentářů:
Okomentovat