100 Filozofů – 008 – Antisthenes

Filozof osmý:
Antisthenes, 445-365 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Čtyři Sókratovi učedníci, aniž bychom v to počítali Platóna, vytvořili další filosofické Školy: Eukleidés Megarskou školu, Faidón Élidskou, Antisthenés Kynickou, Aristippos Kyrénskou. O Faidónově škole zvané Eretrijská se neví nic. Megarská škola hledá Universální Dobro, které se nenachází v lidské sféře, nýbrž na úrovni Parmenidova Bytí. Z jiné strany Antisthenés spojuje Dobro se Ctností a odmítá slast, na rozdíl od Aristippa, jenž činí ze slasti cíl života.

KYNICKÁ ŠKOLA
Zakladatelem této Školy byl Antisthenés z Athén, jenž byl dříve učedníkem Gorgia a později Sókrata, aby nakonec vyučoval svou nauku na „Náměstí Hbitého Psa“ (v Gymnáziu Kynosarges). Jméno kyniků se vztahuje k životu psů, na který byli tito filosofové pyšní kvůli jednoduchosti a přirozenosti života zvířat.
Z Antisthénových děl se nám nedochovalo téměř nic, je však známa kniha O přirozenosti zvířat, kde se uvádějí příklady pro lidi vybrané z chování zvířat. Také se ví, že sepsal další díla o homérských a mytických osobnostech, kde zvlášť vynášel hodnotu Hérakla.

Pro Antisthéna a kyniky nemohl žádný úsudek vyjádřit nic jiného než tu identitu, že člověk je člověkem. Aristotelés říkal: „Antisthenés hlásal tupý názor, podle něhož se o žádné věci nemůže říci nic jiného než její vlastní jméno, a proto prý nelze říci více než pouhé jméno každé jednotlivé věci.“ Z tohoto stanoviska by neexistovaly Platónovy Universální Ideje, skutečnost by tedy byla vždy individuální, a dokonce tělesná, kvůli čemuž si vysloužil Platónovu kritiku v jeho Theaitétovi, kde je zmínka o lidech, „kteří nevěří, že existuje něco více než to, co lze nabrat plnýma rukama“.

Všeobecný rozvoj kynické doktríny se zakládal na kritériu popření, počínaje popíráním všeobecných idejí až po to, co běžní lidé považují za „majetek“. Kromě Ctnosti nemá nic jiného hodnotu, neboť veškerý ostatní „majetek“ je pouhou nutností, která poutá člověka ke světu. Spokojenosti se dosahuje zřeknutím se světa a rozvojem osobní ctnosti.

Toto učení, i když bylo přínosné z hlediska ctnosti jako prostředku očištění a osvobození, s sebou v důsledku přineslo pohrdání jakoukoli formou života ve společnosti, neboť ho považovalo za svazující. Dobro člověka spočívá v životě ve společnosti se sebou samým. Začíná se popírat rodina, Stát, společenské normy všeobecně a objevuje se idea kosmopolitismu: člověk, který je původem z celého světa, aniž by zapustil kořeny v nějaké jeho části.

Odmítnutí slasti vedlo Antisthéna k tomu, že prohlásil: „Raději bych zešílel, než bych se z něčeho těšil.“

Nová Akropolis
na Facebooku