100 Filozofů – 019 – Plotinos

>> čtvrtek 30. září 2010

Filozof devatenáctý:
Plotinos, 205-270 n. l.
Norimberská kronika, 1493

Narodil se ve městě Lykopolis v Egyptě a zemřel v 66. roce svého života. Ve 28 letech začal studovat filosofii a jeho nenasytná touha po vědomostech ho přivedla do kontaktu s Amoniem Saccasem, proslulým Učitelem z Antiochie. Strávil 11 let v jeho škole a pak si přál odcestovat do Indie. Přidal se k jedné expedici, která směřovala do Persie, ale stěží si na cestě uchránil život a vrátil se do Alexandrie. Ve 40 letech se odebral do Říma, kde otevřel Filosofickou Školu ve stejném duchu, jako byla Amoniova – ústní přednášky pro vybrané posluchače. Mezi jeho učedníky vynikal Amelios, který s ním zůstal 24 let. Když bylo Plótínovi 59 let, připojil se k němu Porfyrios. Do té doby Plótínos napsal 21 traktátů a na přání Amelia a Porfyria napsal další – celkem 54 traktátů. Je možno pozorovat jeho vliv na nejvýznamnější římské osobnosti včetně žen. Mnohé rodiny mu svěřily výchovu svých dětí a péči o jejich osud. Plótínovým ideálem bylo mít k dispozici město, kde by založil Platonopolis řízenou Platónovými zákony. Zájmy, které omezovaly imperátora Galliena, bohužel nedovolily uskutečnění této myšlenky. Celá jeho filosoficko-náboženská výuka se zakládá na Kontemplaci, na Sjednocení s Bohem, aby bylo dosaženo takové stadium extáze, které popisoval jako pocit, jemuž není rovno. Jeho poslední zaznamenaná slova byla: „Snažím se povznést to, co je ve mně Božské, k tomu, co je Božské ve vesmíru.“

Plótínos vychází z Triády, která se objevuje ve všech náboženstvích, z toho, co je všem očividně společné ve svém původu. Triáda vznikla z Jednoho Absoluta a každá jeho objektivizace je zbytečná. Z jednoho vyzařuje Triáda: Bytí, Inteligence a Kreace. Bytí je energie, inspirace se všemi potenciály Jednoho. Potřebuje však schéma, formu, kterou mu dává Inteligence. A tato Inteligence se projevuje v Kreaci. V naší malé dimenzi člověka se tato Triáda vytváří stejně jako ve velkém Universu.

O Duši: Zlo není vlastní Duši, ale je k ní „připojeno“ současně s pádem do mnohosti projeveného světa. Duše má dva pohyby: jeden vzestupný a druhý sestupný. Vzestupný je ten, který nás vede k návratu k naší přirozenosti: návrat k Bytí, abychom byli „více Bytím“. Problémem člověka je vrátit se ze světa Kreace do Bytí.

O Lásce: Venus Urania je dcera Dia, Čisté Inteligence. Je to Božská Duše, naše vlastní Duše, která v kontemplaci nachází nadšení prvotního Bytí. Venus Pandemus nebyla schopna vážit si archetypů Krásy, a proto se zamilovala do jejího lesku, který vyzařuje z citových věcí. Takové lásky jsou však krátkodobé, neboť pokud chce dosáhnout skutečné Krásy, je nutné opustit krásy různorodé.

O Bytí a Jednu: Bytí „není“ Jedno, protože Bytí „jsou“ všechny věci. Inteligence také nemůže být První, jelikož ví a potřebuje objekt, aby věděla. Je dvojí a není jednoduchá. Pro dosažení Jednoho je nutné pozvednout sebe sama nad citové věci a zbavit se zla. Je zapotřebí stát se Inteligencí a nabýt to, co ona vidí bez použití zprostředkujícího pocitu.

Nová Akropolis
na Facebooku

0 komentářů:

Blogger

Nová Akropolis

Datum

23.09.2010