100 Filozofů – 016 – Konfucius

Filozof šestnáctý:
Konfucius, 551-479 př. n. l.
Portrét Konfucia, dynastie Ming (1368-1644), muzeum v provincii Šandong, Čína

Mezi čtenáři ze Západu je Konfucius všeobecně známý jako učený člověk, který se vyjadřoval v aforismech nebo moralistických výrocích, což stěží stačí k tomu, aby byl vysvětlen hluboký vliv konfucianismu. Bez hlubší jednoty učení nebo myšlenkového systému by soubor aforismů nemohl ovládat dějiny jednoho národa, jako je ovládal konfucianismus v Číně během přibližně dvou tisíc pěti set let. Je to důvod k hledání prestiže konfucianismu někde jinde, tedy v systému konfuciánských idejí, které zapadají do svého historického kontextu, a především těch idejí, které se vymykají časovému omezení a dodnes přetrvávají pro své nadčasové hodnoty.

Konfucianismus chce dosáhnout racionálního sociálního řádu prostřednictvím etiky a na základě vzdělání jednotlivce. Hledá politickou harmonii, pokoušeje se zdokonalit morální harmonii v samotném člověku. Jeho nejvýznamnější charakteristikou je tedy odstranění rozdílu mezi Politikou a Etikou. Jeho doktrína v podstatě obsahuje humanistické jednání, zbavené jakéhokoliv zbytečného mysticismu, a zajímá se o podstatné vztahy mezi lidmi a obnovení řádu v životě, eticko-politického řádu směřujícího k dosažení bratrství, svornosti a harmonie.

Tento postoj dal podnět některým historikům a komentátorům k tomu, aby považovali Konfucia za ateistického filosofa. Není však možné zahrnovat ateismus do doktríny, která se zakládá na té nejpevnější ze ctností, Spravedlnosti, a na vlastním vnitřním povznášení se k vyšším stavům vědomí. Z tohoto aspektu se nám Konfucius jeví velice podobný stoikům, filosofům řecko-římského původu, kteří kázali o pevné morálce a pevné vnitřní mravnosti, pokud chceme být přinejmenším hodni toho, abychom mohli mluvit o Bozích nebo o Bohu. „Prožívat a chápat Boha je možné duší, která se rozvinula a posílila prostřednictvím Ctnosti,“ říkali stoikové. A při jedné příležitosti, když se žák zeptal Konfucia: „Učiteli, který je nejvhodnější způsob služby Bohům?“, mu učitel odpověděl: „Dříve než budeš sloužit Bohům, dbej na to, abys sloužil lidem, kteří tě obklopují, abys je zušlechtil, učinil je pevnými, čestnými, spravedlivými a ctnostnými. A když toto uskutečníš, věnuj se Bohům.“

Konfucianismus usiloval o obnovení politického pyramidálního řádu v období (5. a 6. st. př. n. l.), v němž se hroutí feudální systém, který do té doby v Číně vládl.

„Mám stejné povinnosti ke všem lidem, neboť považuji všechny, kteří obývají Zeměkouli, za členy jedné a téže Rodiny, v níž mám toto svaté poslání Vychovatele.“
„Politický řád je plodem řádu etického.“
„Pokud vedeš národ vládními prostředky a pokud jej spravuješ hrozbou trestu, tento národ se bude snažit vyhnout se vězení, ale bude postrádat smysl pro čest. Veď národ Ctností a spravuj ho podle Li a národ bude mít respekt a smysl pro čest.“
„Vznešený člověk miluje svého Ducha, malý člověk miluje svůj majetek. Vznešený si pamatuje tresty utrpěné za své chyby, malý pak odměny a dary, které dostal.“
„Vědět to, co ví, a to, co neví, je charakteristikou toho, kdo ví.“
„Člověk, který se dopustí omylu a nenapraví ho, dopustí se i druhého omylu.“
„Pánbíčkáři jsou zloději ctnosti.“
„Člověk, který vlastní krásnou duši, musí také krásně mluvit. Ale člověk, který krásně mluví, nemusí mít vždy krásnou duši.“
„Člověk, jenž miluje Pravdu, je lepší než člověk, jenž ji zná, a člověk, jenž v ní nachází uspokojení, je lepší než člověk, jenž ji miluje.“
„Dávám přednost prostému před ješitným.“
„Pokud je člověk přísný k sobě a velkomyslný k ostatním, nikdy nevzbuzuje zášť.“
„Nekritizuj nedostatky ostatních, kritizuj své vlastní.“
„Vznešený člověk je tolerantní ke všem a není sektářský. Malý člověk je sektářský a není tolerantní.“
„Učitel je ten, jenž usiluje o přinášení dobra a o to, aby zabránil slabošství svých učedníků.“
„Lidé vědí, že pokud chtějí, aby strom žil a rostl, musí o něho správně pečovat. Ale o své vlastní Já správně pečovat neumí. Milují snad své Já méně než strom?“

Nová Akropolis
na Facebooku