Filozof druhý:
Platon, 427-347 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím
Platón byl pro mnohé, kteří přišli po něm, vzorem skutečného filosofa. Jedni ho považovali za „božského“, zatímco druzí ho pokládali za „geniálního utopistu“. Byl zavrhován a oslavován. Jeho filosofie inspirovala mnohé myslitele, avšak to, co nejvíce přitahovalo jeho přívržence i odpůrce, je jeho koncepce filosofie založená na Idejích.
Centrálním jádrem jeho filosofie je učení o idejích, neboť teprve učením o idejích Platón vrhá světlo na všechny ostatní disciplíny: teorii poznání, metafyziku, etiku, politiku, estetiku, psychologii. Celý systém tohoto učení o idejích spočívá v tom, aby se prostřednictvím zkoumání pojmů dosáhlo objektivního poznání. Znamená to dosáhnout poznání o skutečném bytí věcí, které by mělo obecnou hodnotu. Opravdovým poznáním, říká Platón, se získávají obecné pravdy, obecná pravidla a opravdové ctnosti.
Platón shledává, že zkoumání pojmů umožňuje poznání jiné, než je poznání prostřednictvím smyslového vnímání, kterým poznáváme proměnlivé a relativní charakteristiky bytí. Naopak, opravdovým zkoumáním pojmů poznáváme skutečné bytí věcí. Tento objektivní obsah pojmu Platón nazývá Idea (idea). Pokud pojmy dávají opravdové poznání, toto poznání musí být poznáním toho, co je, tzn. idejí, které poznáváme prostřednictvím pojmů, musí být skutečným bytím, které nemůže být závislé na jakékoliv změně.
Takto dvěma způsobům poznání odpovídají dva rozličné světy:
1. Svět relativní skutečnosti, empirické skutečnosti, svět, ve kterém věci vznikají a zanikají, svět vnímatelný prostřednictvím lidských smyslů.
2. Svět „opravdové“ nadsmyslové skutečnosti, svět idejí, který vždy zůstává stejný, svět vnímatelný pouze prostřednictvím poznání pojmů.
Vztah, který existuje mezi věcí a její ideou, Platón označuje jako podobnost. Podobnost není totožná s rovností - jednotností. Proto Platón vztah věcí a idejí často nazývá napodobováním. Znamená to, že ideje jsou vzory a jednotlivé vnější věci jsou obrazy, přízraky, stíny idejí.
Ideje jsou vždy stejné a vnější věci vznikají, mění se a zanikají. Idea samotná je ve vnější věci občas přítomna a občas ne. Tímto způsobem Platón dochází k tomu, že v idejích spatřuje příčinu toho, proč je vnější svět takový, jaký je.
Kromě vztahů, které existují mezi vnějšími věcmi a idejemi, si Platón klade otázku, jaké vztahy existují mezi samotnými idejemi. Platón vytváří systém idejí s ohledem na nadřazenost a podřazenost. Na vrcholu tohoto systému se nachází nejvyšší Idea, a právě ona všechny ostatní zahrnuje.
V dialozích Faidros a Symposion klade na nejvyšší místo Ideu Krásy a v Ústavě Ideu Dobra. Protože všechno, co existuje, existuje pro nějaké dobro, jsou Ideji Dobra nebo absolutní účelnosti podřazeny všechny ostatní ideje. Takto Platónova filosofie dosahuje vrcholu v etice, neboť všechno musí sloužit k uskutečňování dobra.
Platón klade hodnotu nad fakty. Pro něj se nejhlubší skutečnost nenachází ve vnější přírodě, hmotě nebo těle, ale ve chtění, v myšlenkách a citech, ve vytváření dobra a uskutečňování hodnot.
Opravdové bytí duše patří nadsmyslovému světu. Blaženosti, která je posledím cílem lidského života, se dosahuje úsilím a pozvednutím člověka do tohoto vyššího světa. Když duše vidí rozdíl mezi ideou a jejím obrazem, zmocňuje se jí zvláštní pocit, který duši dává křídla. Ona tedy, říká Platón, začíná toužit po nadsmyslových vzorech. Je třeba připomenout, že růst duševních křídel ve Faidru a spoutaný otrok v jeskyni, který touží po světle, v Ústavě, jsou živými obrazy, které mají nepřekonatelnou sílu a hodnotu. Takto se lidská duše stává ztělesněním idejí.
Tedy, dosažení absolutní Krásy, absolutní Spravedlnosti a absolutního Dobra je stezkou Filosofů, těch, kteří jsou přátelé Idejí, a těch, kteří poznali tyto oblasti. Pouze oni, Filosofové, mohou organizovat a řídit tento svět na základě vzorů, jež spatřují ve světě Idejí. Proto je Platónův Filosof-Mudrc-Král zároveň mystikem, jenž vnímá Božskou přítomnost a přenáší ji svým bratrům - lidem. Toto je způsob, jak zavést prostřednictvím vnímání Idejí Spravedlnost a Řád na Zemi.
„- Nuže, co je to, co vzniká z živého?
- Mrtvé.
- A co z mrtvého?
- Je nutno uznati, že živé.“
Nová Akropolis
na Facebooku
Read more...
Tetralogie „O Platonovi": jedná se o jedinečnou tetralogii, která je dosud jediným komplexním dílem o Platonově životě a filozofii v českém jazyce. Autor nám zanechal nejen velmi čtivý text, ale i dílo, které poskytuje řadu odkazů do knih samotného Platona. Každý díl obsahuje rozsáhlý rejstřík osob a termínů, o nichž je v díle pojednáno, a samozřejmě i podrobný obsah, díky kterému se v knize čtenář snadno orientuje. První tři díly (Život, Dílo, Filozofie), které vydal v Praze Jan Laichter v letech 1948–49, přinášejí popis Platonova života, přehled moderního bádání, tradici rukopisnou, především však rozbor díla, a to jak po stránce filozofické, tak i společenské a filologické. IV. díl (Druhý život) vyšel až po smrti autora, v roce 1970. Zde se profesor Novotný pokusil zachytit dějiny a působení platonismu od dob starověku až po novodobou filozofii. Svým rozsahem a úplností je tetralogie „O Platonovi" dílem, které je i ve světové literatuře zcela ojedinělé. Kniha byla vydána za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
www.akropolis.cz