100 Filozofů – 010 – Aristoteles

Filozof desátý:
Aristoteles, 384-322 př. n. l.
Palazzo Altemps, Řím

S Aristotelem řecká filosofie dosahuje  naprosté a plné vyspělosti, dokud nenastává její úpadek a nikdy už pak nedosáhne podobné výšky. Nejenže Řecko nebylo schopno uchovat aristotelovskou metafyziku, ale také mu chybělo porozumění pro filosofické problémy v hluboké dimenzi, jak je nastínil Aristoteles, a řecké myšlení se přeměnilo ve školy moralistů, kteří plnili řecká města a později Římské impérium.

Narodil se v Stageiře na Chalkidském poloostrově v roce 384 př. n. l. Jeho otec Níkomachos byl lékařem a přítelem makedonského krále Amynta II. Je možné, že tento původ ovlivnil Aristotelův zájem o fyzikální a biologické otázky. V osmnácti letech vstoupil do Platonovy Akademie v Athénách. Zde zůstal devatenáct let až do smrti Učitele jakožto žák a zároveň učitel, úzce spjatý s Platonem, a přitom v hlubokém rozporu s ním. Když Platon zemřel, vedením Akademie byl pověřen Speusippos a Aristoteles ji opustil a odjel z Athén. Odjel do Mýsie, kde zůstal tři roky a kde se oženil. Později, po smrti své manželky, se opět oženil, tentokrát s matkou svého syna Níkomacha. Pobýval také v Mytiléné na ostrově Lesbos.

Kolem roku 343 př. n. l. mu Filip Makedonský nabídl, že ho pověří výchovou svého třináctiletého syna Alexandra. Aristoteles přijal a odjel do Makedonie. Vliv Aristotela na Alexandra musel být veliký, i když se ví, že se rozcházeli v otázce spojení řecké a orientální kultury, což Aristoteles nepovažoval za vhodné.

V r. 334 př. n. l. se navrátil do Athén a založil Lyceum. V okolí města, v háji zasvěceném Apollónu Lykeiskému a Múzám, najal různé domy, které měly tvořit jeho školu. Zde, procházeje se, projednával se svými žáky nejhlubší filosofické otázky, proto byli zváni peripatetikové (peripatetik – procházející se). Odpoledne vysvětloval před širokým posluchačstvem přístupnější témata: Rétoriku, Sofistiku nebo Politiku.

Aristoteles vyvinul obrovskou intelektuální aktivitu, téměř všechna jeho díla jsou z této doby. Nashromáždil nesčetný vědecký materiál, který mu umožnil posunout vědomosti doby úžasným způsobem kupředu. Když zemřel Alexandros v r. 323 př. n. l., vzniklo v Athénách protimakedonské hnutí, které se stalo vůči Aristotelovi nepřátelským. Byl obviněn z bezbožnosti, a aby Athény potřetí nezhřešily proti Filosofii (což se vztahuje na pronásledování Anaxagora a smrt Sokrata), odjel do Chalkidy na ostrově Euboia, kde byl silný makedonský vliv, a zde v r. 322 př. n. l. zemřel.

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 004 – Pythagoras

Filozof čtvrtý:
Pythagoras (ze Samu), cca mezi roky 582-496 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Vznik pýthagorejského hnutí je jedním z nejsložitějších fenoménů dějin filosofie, neboť se objevilo najednou. Historikové nedokáží tento fakt, který zdánlivě nemá reálné opodstatnění, uspokojivě vysvětlit; neexistuje nic, co by umožnilo určit vznik pýthagorejců jako pokračování předchozích myslitelů, teorií či postulátů.
Pýthagorejci se objevili už úplní, kompletní, organizovaní v bratrstvech a s dokonale propracovanými poznatky.

Když se Pythagora ptali na to, co by řekl o životě, odpověděl: „Život jest nejlépe přirovnati k národní slavnosti. Neboť stejně jako na ni přicházejí jedni jako závodníci, druzí za obchodem a třetí, nejlepší, jako diváci, tak se i v životě rodí jedni, lidé otročtí, jako lovci slávy a bohatství, a druzí, filosofové, jako lovci pravdy. Tolik tedy o tom.“

Jednou se Pythagora ptal jeden z jeho žáků, jakým způsobem nejlépe uspořádat svůj život. Pythagoras odvětil: „Pokaždé, když odcházíš na konci dne domů, polož si následující otázky a dej si co nejupřímnější odpověď: ‚V čem jsem chybil? Co jsem vykonal? Jakou jsem nesplnil nutnost?‘ A tak budeš vědět, co jsi dokázal dnes a co máš dokázat zítra.“

Pythagorovy ženy Theano se jednou ptali, kolikátého dne je žena čistá po styku s mužem. Theano odvětila: „Od styku s vlastním ihned, od styku s cizím nikdy.“

„Žena, jež vstupuje na lože ke svému muži, by měla odložit stud se svým šatem, a když jej opouští, stejně tak si svůj stud s oděvem opět vzít na sebe.“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 003 – Sokrates

Filozof třetí:
Sokrates, 469-399 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Pokud chceme Sokrata pochopit, musíme si uvědomit, že člověka dělil na dvě základní části: na pomíjivé fyzické tělo, a na nesmrtelnou duši, která je věčná. Smrt se tedy týká pouze pomíjivých složek, které se začnou rozkládat, když z nich unikne sjednocující síla duše. Naopak nesmrtelná duše je nesložená, nedělitelná, nemá se na co rozložit; zůstává i po smrti a přechází do jiného světa.

Sokrates byl výjimečnou osobností. Vypráví se, že jeho filosofické putování začalo ve chvíli, kdy Chairefon, jeden z jeho druhů, ve věštírně v Delfách položil otázku, jestli je někdo moudřejší než Sokrates. A Pýthie odpověděla, že nikdo není moudřejší. Když se to Sokrates dozvěděl, velmi se podivil, co tím asi bůh v Delfách mínil. Přemýšlel, jak je možné, že on, který toho přece ví tak málo, má být nejmoudřejším člověkem. Začal tedy zkoumat obyvatele Athén, kteří se považovali za moudré, zda opravdu moudří jsou. Brzy poznával, že jejich moudrost je pouze zdánlivá, a pochopil Pýthiinu odpověď.

Sokrates pravděpodobně nevěděl více než ostatní Athéňané. Ale byl mezi nimi jeden rozdíl: ostatní si mysleli, že něco vědí, že vlastní moudrost, protože jejich ješitnost a pýcha jim nedovolila přiznat si skutečný stav jejich poznání. Zato Sokrates si byl vědom toho, že ví velmi málo, a přiznával svoji nevědomost. Tehdy pronesl svou slavnou větu: „Vím, že nic nevím“. A právě toto je výchozí bod ve filosofickém zkoumání. Nejprve je třeba zjistit, a hlavně si přiznat, že něco nevíme a nechápeme. Až potom, skrze postupné zkoumání a odhalování Pravdy, může růst naše vědění i naše moudrost.

Sokrates se rozhodl, že začne hledat odpovědi na své otázky, že začne hledat pravdu. K němu se brzy připojili mnozí posluchači a učedníci, kteří také toužili přiblížit se pravdě, pochopit více člověka i univerzum. Během celého svého života se Sokrates věnoval mnoha otázkám, alespoň jak můžeme soudit z Platonových knih. Zkoumal lásku a krásu, duši člověka, uspořádání společnosti, hledání spravedlnosti, způsob výchovy a nalézání správných učitelů, vytváření zákonů.

Snažil se ve svých posluchačích probudit lásku k moudrosti, touhu po všem krásném, dobrém a spravedlivém. Toto probuzení duše nazýval maieutika: je to okamžik, kdy duše, která od přirozenosti tíhne ke krásným a dobrým věcem, začne tyto věci aktivně vyhledávat a tvořit. Používal velmi účinný způsob dialogu, v němž zdánlivě všichni předkládali srovnatelné názory a postřehy, ale Sokrates je nenápadně vedl po stezce zkoumání co nejblíže k Pravdě. Činil to tak, že jeho učedníci nakonec sami došli ve svých úvahách k pravdivému výsledku.

Když bylo Sokratovi 70 let, byl souhrou zvláštních a nepochopitelných okolností obviněn a odsouzen k smrti. Byl tak zbožný, že když mu byla nabídnuta možnost opustit Athény místo vypití bolehlavu, odmítl ji, protože vyhnanství pro něj znamenalo mnohem těžší ránu než smrt. Představovalo život odtržený od posvátných chrámů a obřadů, od božského pramene, který jej živil.

Tento smutný proces popsal Platon v dialogu Obrana Sokratova, v němž Sokrates odhaluje mnoho pohnutek a důvodů, které ho vedly životem.

„Je divné, že každý dovede snadno povědět, kolik má ovcí, ale nedovede říci, kolik přátel si získal. Tak málo mu na nich záleží.“
„Co mi připadá nejpodivnější na sochařství je, že sochaři dbají o to, aby se kámen co nejvíce podobal člověku, nestarají se však už vůbec o to, aby se sami nepodobali kameni.“
„Xantippa: Umíráš neprávem! - Sokrates: A ty bys chtěla, abych umíral právem?“
„Je třeba se úmyslně vystavovat jako terč komickým básníkům, neboť vytknou-li nám některou z chyb, jež máme, napraví nás. Nemáme-li ji však, netýká se nás to.“
„Nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili.“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 002 – Platon

Filozof druhý:
Platon, 427-347 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Platón byl pro mnohé, kteří přišli po něm, vzorem skutečného filosofa. Jedni ho považovali za „božského“, zatímco druzí ho pokládali za „geniálního utopistu“. Byl zavrhován a oslavován. Jeho filosofie inspirovala mnohé myslitele, avšak to, co nejvíce přitahovalo jeho přívržence i odpůrce, je jeho koncepce filosofie založená na Idejích.

Centrálním jádrem jeho filosofie je učení o idejích, neboť teprve učením o idejích Platón vrhá světlo na všechny ostatní disciplíny: teorii poznání, metafyziku, etiku, politiku, estetiku, psychologii. Celý systém tohoto učení o idejích spočívá v tom, aby se prostřednictvím zkoumání pojmů dosáhlo objektivního poznání. Znamená to dosáhnout poznání o skutečném bytí věcí, které by mělo obecnou hodnotu. Opravdovým poznáním, říká Platón, se získávají obecné pravdy, obecná pravidla a opravdové ctnosti.

Platón shledává, že zkoumání pojmů umožňuje poznání jiné, než je poznání prostřednictvím smyslového vnímání, kterým poznáváme proměnlivé a relativní charakteristiky bytí. Naopak, opravdovým zkoumáním pojmů poznáváme skutečné bytí věcí. Tento objektivní obsah pojmu Platón nazývá Idea (idea). Pokud pojmy dávají opravdové poznání, toto poznání musí být poznáním toho, co je, tzn. idejí, které poznáváme prostřednictvím pojmů, musí být skutečným bytím, které nemůže být závislé na jakékoliv změně.

Takto dvěma způsobům poznání odpovídají dva rozličné světy:
1. Svět relativní skutečnosti, empirické skutečnosti, svět, ve kterém věci vznikají a zanikají, svět vnímatelný prostřednictvím lidských smyslů.
2. Svět „opravdové“ nadsmyslové skutečnosti, svět idejí, který vždy zůstává stejný, svět vnímatelný pouze prostřednictvím poznání pojmů.

Vztah, který existuje mezi věcí a její ideou, Platón označuje jako podobnost. Podobnost není totožná s rovností - jednotností. Proto Platón vztah věcí a idejí často nazývá napodobováním. Znamená to, že ideje jsou vzory a jednotlivé vnější věci jsou obrazy, přízraky, stíny idejí.
Ideje jsou vždy stejné a vnější věci vznikají, mění se a zanikají. Idea samotná je ve vnější věci občas přítomna a občas ne. Tímto způsobem Platón dochází k tomu, že v idejích spatřuje příčinu toho, proč je vnější svět takový, jaký je.

Kromě vztahů, které existují mezi vnějšími věcmi a idejemi, si Platón klade otázku, jaké vztahy existují mezi samotnými idejemi. Platón vytváří systém idejí s ohledem na nadřazenost a podřazenost. Na vrcholu tohoto systému se nachází nejvyšší Idea, a právě ona všechny ostatní zahrnuje.
V dialozích Faidros a Symposion klade na nejvyšší místo Ideu Krásy a v Ústavě Ideu Dobra. Protože všechno, co existuje, existuje pro nějaké dobro, jsou Ideji Dobra nebo absolutní účelnosti podřazeny všechny ostatní ideje. Takto Platónova filosofie dosahuje vrcholu v etice, neboť všechno musí sloužit k uskutečňování dobra.

Platón klade hodnotu nad fakty. Pro něj se nejhlubší skutečnost nenachází ve vnější přírodě, hmotě nebo těle, ale ve chtění, v myšlenkách a citech, ve vytváření dobra a uskutečňování hodnot.

Opravdové bytí duše patří nadsmyslovému světu. Blaženosti, která je posledím cílem lidského života, se dosahuje úsilím a pozvednutím člověka do tohoto vyššího světa. Když duše vidí rozdíl mezi ideou a jejím obrazem, zmocňuje se jí zvláštní pocit, který duši dává křídla. Ona tedy, říká Platón, začíná toužit po nadsmyslových vzorech. Je třeba připomenout, že růst duševních křídel ve Faidru a spoutaný otrok v jeskyni, který touží po světle, v Ústavě, jsou živými obrazy, které mají nepřekonatelnou sílu a hodnotu. Takto se lidská duše stává ztělesněním idejí.

Tedy, dosažení absolutní Krásy, absolutní Spravedlnosti a absolutního Dobra je stezkou Filosofů, těch, kteří jsou přátelé Idejí, a těch, kteří poznali tyto oblasti. Pouze oni, Filosofové, mohou organizovat a řídit tento svět na základě vzorů, jež spatřují ve světě Idejí. Proto je Platónův Filosof-Mudrc-Král zároveň mystikem, jenž vnímá Božskou přítomnost a přenáší ji svým bratrům - lidem. Toto je způsob, jak zavést prostřednictvím vnímání Idejí Spravedlnost a Řád na Zemi.

„- Nuže, co je to, co vzniká z živého?
- Mrtvé.
- A co z mrtvého?
- Je nutno uznati, že živé.“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...