Nová Akropolis: Antisthenes

Filozof osmnáctý:
Diogenes ze Sinope, cca 413/390-327/323 př. n. l.
Norimberská kronika, 1493

Byl učedníkem Antisthéna v Athénách a po jeho smrti se stal hlavním hlasatelem jeho filozofie. Opovrhoval vším majetkem, zabýval se kritikou společnosti a etikou. Stoická politická filosofie je založena na Diogenově pojetí „světoobčana“.

Kynickou doktrínu dohnal až do krajnosti, opovrhuje veškerými lidskými konvencemi, aby mohl žít co nejpřirozenějším způsobem. O této osobnosti existují četné anekdoty, i když zveličováním situací, které dnes nejsme schopni objasnit, se stal téměř legendou. Je jisté, že jeho hrubý plášť a mošna na jídlo se staly symboly kynických žebráků. Později se přestěhoval do Korintu, kde zemřel ve velmi pokročilém věku.

Několik výroků:
- Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
- Čím moudřejší je člověk, tím méně má potřeb.
- Muži se žení proto, že jsou unaveni. Ženy se vdávají proto, že jsou zvědavé a touží po nových zážitcích. A tak se tedy oba zklamou.
- Nejsem nerozumný. Jenom nemám týž rozum jako vy.
- Raději kapku štěstí než bečku rumu.
- Jak může být smrt zlá, když v její přítomnosti o ní nevíme?
- Závistníkům se nejlépe pomstíš, budeš-li den ode dne lepší.
- Hledám člověka.

Nová Akropolis
na Facebooku

Filozof osmý:
Antisthenes, 445-365 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Čtyři Sókratovi učedníci, aniž bychom v to počítali Platóna, vytvořili další filosofické Školy: Eukleidés Megarskou školu, Faidón Élidskou, Antisthenés Kynickou, Aristippos Kyrénskou. O Faidónově škole zvané Eretrijská se neví nic. Megarská škola hledá Universální Dobro, které se nenachází v lidské sféře, nýbrž na úrovni Parmenidova Bytí. Z jiné strany Antisthenés spojuje Dobro se Ctností a odmítá slast, na rozdíl od Aristippa, jenž činí ze slasti cíl života.

KYNICKÁ ŠKOLA
Zakladatelem této Školy byl Antisthenés z Athén, jenž byl dříve učedníkem Gorgia a později Sókrata, aby nakonec vyučoval svou nauku na „Náměstí Hbitého Psa“ (v Gymnáziu Kynosarges). Jméno kyniků se vztahuje k životu psů, na který byli tito filosofové pyšní kvůli jednoduchosti a přirozenosti života zvířat.
Z Antisthénových děl se nám nedochovalo téměř nic, je však známa kniha O přirozenosti zvířat, kde se uvádějí příklady pro lidi vybrané z chování zvířat. Také se ví, že sepsal další díla o homérských a mytických osobnostech, kde zvlášť vynášel hodnotu Hérakla.

Pro Antisthéna a kyniky nemohl žádný úsudek vyjádřit nic jiného než tu identitu, že člověk je člověkem. Aristotelés říkal: „Antisthenés hlásal tupý názor, podle něhož se o žádné věci nemůže říci nic jiného než její vlastní jméno, a proto prý nelze říci více než pouhé jméno každé jednotlivé věci.“ Z tohoto stanoviska by neexistovaly Platónovy Universální Ideje, skutečnost by tedy byla vždy individuální, a dokonce tělesná, kvůli čemuž si vysloužil Platónovu kritiku v jeho Theaitétovi, kde je zmínka o lidech, „kteří nevěří, že existuje něco více než to, co lze nabrat plnýma rukama“.

Všeobecný rozvoj kynické doktríny se zakládal na kritériu popření, počínaje popíráním všeobecných idejí až po to, co běžní lidé považují za „majetek“. Kromě Ctnosti nemá nic jiného hodnotu, neboť veškerý ostatní „majetek“ je pouhou nutností, která poutá člověka ke světu. Spokojenosti se dosahuje zřeknutím se světa a rozvojem osobní ctnosti.

Toto učení, i když bylo přínosné z hlediska ctnosti jako prostředku očištění a osvobození, s sebou v důsledku přineslo pohrdání jakoukoli formou života ve společnosti, neboť ho považovalo za svazující. Dobro člověka spočívá v životě ve společnosti se sebou samým. Začíná se popírat rodina, Stát, společenské normy všeobecně a objevuje se idea kosmopolitismu: člověk, který je původem z celého světa, aniž by zapustil kořeny v nějaké jeho části.

Odmítnutí slasti vedlo Antisthéna k tomu, že prohlásil: „Raději bych zešílel, než bych se z něčeho těšil.“

Nová Akropolis
na Facebooku