Věda a reinkarnace

Smrt je záhadou, tím, co mnohé z nás děsí. Není však stejně velkou záhadou i život? Od nepaměti lidé hledali a nacházeli odpovědi na otázky života a smrti, odpovědi, které nejsou ani jednoduché, ani jednoznačné. Většina vždy věřila, že život není omezen na existenci v těle. Mnozí z těch, pro které život nekončil smrtí, jej vždy chápali jako cestu, skrze niž poznáváme sebe sama, svou podstatu, abychom se tak prostřednictvím putování fyzickými životy znovu sblížili s počátkem všech věcí, ať už jej nazýváme Bůh, Stvořitel, Jedno… Tento způsob chápání Života nazývaný reinkarnace je součástí dějin lidstva, a proto stojí za to věnovat mu pozornost i dnes. Na teorii reinkarnace se podíváme nejen z pohledu tradice, ale i z pohledu moderní psychologie. 

Zveme Vás na přednášku... www.akropolis.cz

Read more...

Duchové přírody – elementálové

Universum jako živá bytost
To není pracovní hypotéza ani teorie, je to skutečnost. Jediný Život existuje a nachází se ve všem. To, co se obecně nazývá zrozením a smrtí, je pouhou přeměnou, změnou aspektů v závislosti na perspektivě, z níž pozorujeme.
Entropie je jednou z kvalit Universa; kvůli ní se nic neztrácí, nic se nezískává, všechno se transformuje, neboť těla jsou pouhými stíny, které vrhají duchové do dimenze, v níž mají svá vědomí.
Když tedy člověk pocítí žízeň po těle, fyzicky se znovu rodí, neboť jeho nashromážděná karma osedlá jeho touhy a jeho obavy. Takto se vždy nachází tam, kde si přeje být nebo kde se bojí být.
Je to možné z toho důvodu, že hmotu, i když vypadá nespojitá, spojuje výjimečně bohatá škála energií. Energie je spojitá a její spojitosti neubývá se změnami směru a intenzity. Rozbouřené či klidné moře, za přílivu či za odlivu nepřestává být mořem. Nepleťme si Bytí s jeho kvalitami. Dokonce i existence je pouze první kvalitou Bytí.
Jelikož Bytí je, na základě svého určení též existuje. Což znamená, že žije. Život Bytí nebo Boha (toho Boha, kterého dokážeme vnímat a vysvětlovat jeho díla, neboť je to Bůh v Kosmu neboli Kosmický Bůh neboli Anima Mundi) je u Indů Džíva, Maháprana, která je nositelem všech pranických modulů, ať už jsou jakkoli malé, ztvárněných Inteligencí a udržovaných Vůlí.
Minerály, rostliny, zvířata, lidé, hrdinové, svět bohů a Sloup světa, který je sjednocuje, to všechno žije, dýchá, vibruje, pohybuje se nebo je v klidu.
Ten, kdo dokáže otevřít své oči Životu, vnímá ho ve všem. Je to inteligentní Život plný vůle ve své touze být. Nabývá formy a hustoty, které potřebuje. Stává se rybou ve vodě, laní v lese, skálou na hoře, bleskem na nebi, polibkem na rtech, leskem meče, šeptem v tichu, prchavými průsvitnými zjeveními v noci, hlasy, které k nám promlouvají z našeho nitra, hudbou kamene ve starodávných chrámech a nehmotnou architekturou Wagnera.

Vše neustále žije v rámci tohoto cyklu Života, v tomto Makrobiu, jehož duchem je Bůh, náš Pán. Smrt neexistuje.
úryvek pochází knihy:
Elementálové, Duchové přírody
autor: Jorge A. Livraga

Srdečně váš zveme na přednášku.
Více na www.akropolis.cz.

Read more...

Co musíme vědět o smrti?

Jednou z mnoha „záhad života“ je to, co jedni považují za jeho konec, ale druzí za pouhou proměnu a přechod do jiné fáze „velkého Života“. Staří Egypťané například mluvili o Životě jako o kráčení po cestě, kdy jeden krok představuje život po narození, druhý krok je životem po smrti. Život, smrt, život, smrt,... I v dalších kulturách se seznamujeme s učením o znovuzrození, o reinkarnaci tedy s poznáním tohoto mystéria života a smrti. Toto poznání bývá často zahaleno do mýtů, symbolů a podobenství a na nás je, abychom ho postupně odhalovali.

Proč se tedy nepoučíme a stále se bojíme smrti? Odpovědi, které se nabízejí, jsou jednoduché:
Obvykle se bojíme toho, co neznáme. Za náš strach je tedy zodpovědná naše nevědomost, protože se stále neumíme ponořit do tajů života a svého nitra.
Pokud budeme upřímní, pochopíme také, že kdo se bojí života nebo ho opravdu neprožívá (ale přežívá), kdo se vzdaluje jednání, které je v souladu s přírodními zákony, se bude bát i smrti.
Ten, kdo objeví vnitřní odvahu, se smrti nebojí. Jak říká Shakespeare: „Zbabělec umírá tisíckrát, statečný jen jednou.“
Ten, kdo objeví touhu učit se žít, se také smrti nebojí. Seneca nás učí: „Většina lidí se uboze potácí mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít.“ Cílem člověka by mělo být osvojit si umění života s jeho krásami a pochopit, že to, co se zrodilo, musí zemřít. Hledejme tedy to, co je věčné, a k tomu směřujeme své sny.
Termín přednášek na http://www.akropolis.cz/.

Read more...