Zobrazují se příspěvky se štítkemKonfucius. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKonfucius. Zobrazit všechny příspěvky

KNIŽNÍ NOVINKY!

>> úterý 3. dubna 2012

EDICE SOFIA:
BHAGAVAGÍTA A UTTARAGÍTA
Jedinečný soubor dvou významných děl indické filozofie Bhagavadgíty a Uttaragíty, které spolu souvisejí. První je působivým dialogem, součástí jednoho ze dvou největších indických eposů Mahábháraty, jeho název lze přeložit jako "Píseň vznešeného". Ve svém symbolismu obsahuje mystérium vnitřního zápasu člověka a jeho odvěkého hledání smyslu života. Uttaragíta neboli "Píseň zasvěcení" je v jistém smyslu pokračováním, výsledkem procesu boje započatého v Bhagavadgítě, s konkrétními praktickými radami pro jejího hrdinu Ardžunu, který čelí novému pokušení usínaje na vavřínech své slávy.

Nadčasové myšlenky obou děl daleko přesahují obsahově i časově rámec indické filozofie, Ardžuna by se mohl jmenovat jako kdokoli z nás, kdo v touze dát svému životu hlubší cíl svádí každodenně mnoho malých bitev.

NOVINKA! - Bhagavadgíta a  Uttaragíta

HOVORY KONFUCIOVY
Všem milovníkům nadčasové moudrosti přinášíme jeden ze základních textů konfucianismu, čínského filozofického směru a pohledu na svět. Jedná se o soubor myšlenek významného mudrce Konfucia, který žil v Číně před 2500 lety. Navzdory velké časové i psychologické vzdálenosti, která nás dělí od jeho doby, jsou i pro člověka 21. století jeho slova stále platná.

Hovory Konfuciovy

EDICE ULIXES
MEXIKO: symbolismus a archeologie

Všechny staré civilizace se vyjadřovaly prostřednictvím symbolů. Pozůstatky jejich kultur v sobě skrývají hluboké poznatky o zákonech přírody a vnitřních zákonech člověka.

MEXIKO: symbolismus a archeologie

AZTÉCKÝ KALENDÁŘ

Tato na českém trhu ojedinělá kniha přivádí čtenáře do minulosti aztéckého národa a spolu s ním má možnost vydat se vstříc budoucnosti pod vedením Pátého Slunce. Kniha obsahuje mnoho nádherných barevných fotografií pořízených v muzeích v Mexico City a na území, kde žili Aztékové, stejně jako kreseb z Kodexů. Na svých 288 stranách přináší podrobný rozbor života Aztéků a jejich propracovaného systému kalendáře.
Navzdory tomu, že větší část posvátných děl amerických národů s vyspělou kulturou byla ztracena, zbylé části, které se zachovaly v kodexech, nám ukazují, že se nacházíme před hlubokou moudrostí, jejíž rozluštění vyžadovalo fundované znalce, stejně jako v případě starodávných Egypťanů.

Aztékové, jejichž kalendář se stal proslulým po celém světě, pocházeli z ostrova Aztlán, ´jenž se nacházel na východě´, což připomíná zmínky Platona a dalších autorů, o velkém kontinentu Atlantida. Přišli do vysočiny Anahuac vedení kněžími ´teomama´, kteří se střídali v nesení svaté sošky boha Huitzilopochtliho, symbolu vnitřní mystické války z mytického Aztlánu.

V roce 1325 založili Aztékové na Mexické vysočině hlavní město Tenochtitlan na místě, kde byly objeveny svaté symboly, které předpověděli auguři: orel požírající hada na nopálu.

Aztékové se zcela přizpůsobili víře a tradicím starodávných usedlíků Toltéků a začali se považovat za potomky oněch vzdálených a mysteriózních lidí. Od samého počátku vynikali svým válečným a pevným charakterem. Jejich velký praktický smysl jim umožnil poznat schopnost síly vůle jako nejvýznačnější z mocí, což jim pomohlo v rychlém dobytí okolního území.

Na proslulém ´Kameni Slunce´, nalezeném v Tenochtitlanu v roce 1560 a znovuobjeveném v roce 1790, je podle archívu a proroctví Aztéků symbolicky vyprávěna historie světa. Jsou zde zachycena čtyři minulá období a postava žijícího Pátého Slunce, které podle předpovědí skončí uprostřed silných zemětřesení. Pozoruhodnou součástí kalendáře je záznam cyklů planet Merkura, Venuše, Marsu, Saturna a Měsíce.

Teologický symbolismus Aztéků je prostoupen silnou vírou v nesmrtelnost duše, která v okamžiku smrti vychází ústy doprovázena Jaguárem a je představena soudci Tezcatlipocovi, jenž ji podle zásluh zemřelého dává zbraně pro překonání pokušení, která ji čekají v podsvětí.

Důmyslný systém kalendáře, jehož podrobný popis kniha obsahuje, umožňoval nejen zaznamenat historické skutečnosti, ale také zvolit vhodný okamžik pro určitou činnost, předvídat budoucí události, a podobně jako v západní astrologii přiřadit každému jednotlivci jeho znamení a z toho vyplývající příležitosti pro jeho duši.

Aztécký kalendář

Read more...

100 Filozofů – 016 – Konfucius

>> čtvrtek 23. září 2010

Filozof šestnáctý:
Konfucius, 551-479 př. n. l.
Portrét Konfucia, dynastie Ming (1368-1644), muzeum v provincii Šandong, Čína

Mezi čtenáři ze Západu je Konfucius všeobecně známý jako učený člověk, který se vyjadřoval v aforismech nebo moralistických výrocích, což stěží stačí k tomu, aby byl vysvětlen hluboký vliv konfucianismu. Bez hlubší jednoty učení nebo myšlenkového systému by soubor aforismů nemohl ovládat dějiny jednoho národa, jako je ovládal konfucianismus v Číně během přibližně dvou tisíc pěti set let. Je to důvod k hledání prestiže konfucianismu někde jinde, tedy v systému konfuciánských idejí, které zapadají do svého historického kontextu, a především těch idejí, které se vymykají časovému omezení a dodnes přetrvávají pro své nadčasové hodnoty.

Konfucianismus chce dosáhnout racionálního sociálního řádu prostřednictvím etiky a na základě vzdělání jednotlivce. Hledá politickou harmonii, pokoušeje se zdokonalit morální harmonii v samotném člověku. Jeho nejvýznamnější charakteristikou je tedy odstranění rozdílu mezi Politikou a Etikou. Jeho doktrína v podstatě obsahuje humanistické jednání, zbavené jakéhokoliv zbytečného mysticismu, a zajímá se o podstatné vztahy mezi lidmi a obnovení řádu v životě, eticko-politického řádu směřujícího k dosažení bratrství, svornosti a harmonie.

Tento postoj dal podnět některým historikům a komentátorům k tomu, aby považovali Konfucia za ateistického filosofa. Není však možné zahrnovat ateismus do doktríny, která se zakládá na té nejpevnější ze ctností, Spravedlnosti, a na vlastním vnitřním povznášení se k vyšším stavům vědomí. Z tohoto aspektu se nám Konfucius jeví velice podobný stoikům, filosofům řecko-římského původu, kteří kázali o pevné morálce a pevné vnitřní mravnosti, pokud chceme být přinejmenším hodni toho, abychom mohli mluvit o Bozích nebo o Bohu. „Prožívat a chápat Boha je možné duší, která se rozvinula a posílila prostřednictvím Ctnosti,“ říkali stoikové. A při jedné příležitosti, když se žák zeptal Konfucia: „Učiteli, který je nejvhodnější způsob služby Bohům?“, mu učitel odpověděl: „Dříve než budeš sloužit Bohům, dbej na to, abys sloužil lidem, kteří tě obklopují, abys je zušlechtil, učinil je pevnými, čestnými, spravedlivými a ctnostnými. A když toto uskutečníš, věnuj se Bohům.“

Konfucianismus usiloval o obnovení politického pyramidálního řádu v období (5. a 6. st. př. n. l.), v němž se hroutí feudální systém, který do té doby v Číně vládl.


„Mám stejné povinnosti ke všem lidem, neboť považuji všechny, kteří obývají Zeměkouli, za členy jedné a téže Rodiny, v níž mám toto svaté poslání Vychovatele.“
„Politický řád je plodem řádu etického.“
„Pokud vedeš národ vládními prostředky a pokud jej spravuješ hrozbou trestu, tento národ se bude snažit vyhnout se vězení, ale bude postrádat smysl pro čest. Veď národ Ctností a spravuj ho podle Li a národ bude mít respekt a smysl pro čest.“
„Vznešený člověk miluje svého Ducha, malý člověk miluje svůj majetek. Vznešený si pamatuje tresty utrpěné za své chyby, malý pak odměny a dary, které dostal.“
„Vědět to, co ví, a to, co neví, je charakteristikou toho, kdo ví.“
„Člověk, který se dopustí omylu a nenapraví ho, dopustí se i druhého omylu.“
„Pánbíčkáři jsou zloději ctnosti.“
„Člověk, který vlastní krásnou duši, musí také krásně mluvit. Ale člověk, který krásně mluví, nemusí mít vždy krásnou duši.“
„Člověk, jenž miluje Pravdu, je lepší než člověk, jenž ji zná, a člověk, jenž v ní nachází uspokojení, je lepší než člověk, jenž ji miluje.“
„Dávám přednost prostému před ješitným.“
„Pokud je člověk přísný k sobě a velkomyslný k ostatním, nikdy nevzbuzuje zášť.“
„Nekritizuj nedostatky ostatních, kritizuj své vlastní.“
„Vznešený člověk je tolerantní ke všem a není sektářský. Malý člověk je sektářský a není tolerantní.“
„Učitel je ten, jenž usiluje o přinášení dobra a o to, aby zabránil slabošství svých učedníků.“
„Lidé vědí, že pokud chtějí, aby strom žil a rostl, musí o něho správně pečovat. Ale o své vlastní Já správně pečovat neumí. Milují snad své Já méně než strom?“

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

Datum

23.09.2010