PROČ POTŘEBUJEME FILOSOFICKOU OPORU V BIOLOGICKÉM VÝZKUMU?

Pokud bylo 19. a 20. století obdobím velkého rozvoje techniky, pokroku od parního stroje k elektřině a konečně k mikroprocesorům a telekomunikacím, pak konec 20. a začátek 21. století přináší velký zájem o výzkum v oblasti biologie.
Filosof a biologie. Pokud tento vztah chápeme v tom nejširším slova smyslu tzn. filosofie jako láska k moudrosti a biologie jako věda o životě ve všech jeho projevech, pak existuje několik základních východisek, axiomů, které nám přinášejí oporu.: Příroda je živá bytost, člověk je její součástí a v něm jsou obsaženy v malém zákony přírody, vše existuje v jednotě, která je řízena Bohem. Toto široké a komplexní pojetí biologie není zdaleka většinovým pohledem a převažuje mechanické chápání zákonů přírody, které odpovídají jednomu stroji, který je sice neobyčejně komplikovaný, ale je to stroj. Tento pohled je velmi problematický, neboť vnímá Přírodu jako něco, co lze snadno ovládat, pokud nejdeme ty správné páčky. A pak neexistuje to nejdůležitější - potřeba Přírodu vnímat, chápat a SPOLUPRACOVAT s ní.

Jak vystavět základy nejen nové „filosofické“ biologie, ale všeobecně nové vědy můžeme najít v Základech akropolitánského ideálu.:
„Cesta Vědy musí na začátku odstranit všechna tabu typická pro pomíjivé módy a nesmí kategoricky popírat to, co neví nebo nemůže dokázat. Především musí cítit svobodného ducha, následujíc tímto cestu pokrokového přibližování k pravdě. Věda nevytváří to, co objevuje, nýbrž znovu objevuje věčné zákony přírody. Nesmí ničit, právě naopak, hledat prostředky k podpoře budování lepšího světa.“
 „...Je potřeba Nová Věda, která nebude pokládat za důležité pouze provádění experimentů, nýbrž také představivost. Filosofická věda, která bude čestně hledat pravdu o Základních Zákonech, jež řídí Universum, než aby hledala novou barvu, která podnítí zájem zákazníků o další z mnoha zubních past. Aby nesloužila těm, kteří nejlépe platí, nýbrž těm, kteří ji nejvíce potřebují. Humanistická Věda, která nepopírá člověka, ani Přírodní Harmonii ani Boha. Neboť poznání není v rozporu s vědomostmi, nýbrž je dostupnou formou veškeré Moudrosti. Věda, která se dostane ke všem a bude všem prospěšná, nebude naši planetu ani ohrožovat, ani znečišťovat...“. „ Kdyby se to, co se utrácí na politikaření, v průběhu století vynaložilo na výzkum, dávno bychom zvítězili nad rakovinou a hladem.“

V jaké fázi rozvoje biologie se nyní nacházíme? Teprve před několika lety byla přečtena kompletní genetická informace člověka a již dříve genetické kódy mnoha baktérií, rostlin a živočichů, zvláště těch, které člověk používá k biologickému výzkumu. Na řadě jsou další organismy a nic nebrání tomu, aby se to udělalo. Je jen otázkou několika let, kdy se vše zdaří a budeme vlastnit knihovny genetických informací všech žijících a některých i již vyhynulých organismů. Byla takto přečtena a zaznamenána posloupnost jednotlivých strukturních kamenů deoxyribonukleové kyseliny, kterou uchovává každá buňka ve svém jádře  a na základě, které je schopna před rozdělením tuto genetickou informaci zdvojit a předat neporušenou do dceřinné buňky. Na základě této konkrétní genetické informace můžeme odhalit některé nové geny, můžeme říci, která bílkovina je určitým úsekem kódována, ale vcelku známe funkci a význam jen u zlomku s celého množství genetických informací. Je to stejné jako kdybychom měli ohromnou knihovnu čítající milióny svazků, které sice všechny používají písmena, ale u naprosté většiny ani netušíme o čem píší a ani nestihneme všechna jednotlivá slova přečíst.  Zrodil se nový obor, který se někdy nazývá bioinformatika, kdy se do výzkumu zapojí výkonné počítače, které porovnávají jednotlivé struktury, hledají podobnosti genů mezi jednotlivými organismy a snaží se odhalit jejich genetickou příbuznost. Vlastníme gigabajty informací, ale víceméně nevíme co si s nimi počít. Každý je trochu rozumný vědec dobře chápe, že tyto informace jsou pouze začátkem.

Další větev biologického výzkumu kráčí směrem k poznávání jednotlivých genů – tedy úseků genetické informace, které mají určitou funkci. Jejich jednoduchým příkladem je gen, který nese informaci pro výrobu inzulínu. Geny o dosud neznámé funkci se vkládají do genetických informací např. jednoduchých bakterií nebo buněk pěstovaných v kultuře a sledují se změny v chování buněk po vložení nové informace, budou buňky lépe nebo hůře růst, změní se jejich barva, budou schopny produkovat některé jiné látky atd…. Tímto způsobem se vyšlechťují geneticky upravené odrůdy rostlin a chovaných zvířat, tak aby člověk získával vyšší výnosy, tak aby byly zemědělské plodiny odolnější vůči nemocem. Tak jíme geneticky upravené potraviny, používáme léky připravené metodou genetického inženýrství. Již existují metody, kterými lze „zapnout“ nebo „vypnout“ fungování nějakého genu. Lze například vypnout gen, který usnadňuje množení buňce nádoru a tak zpomalit její růst nebo jí dokonce zahubit, ale stejnou metodou lze také buňku povzbudit k rychlejšímu dělení. A tyto metody, které ještě před několika lety byly v rukou několika špičkových laboratoří na světě, dnes může napodobit jakýkoliv šikovný vysokoškolský student s průměrně vybavenou laboratoří. V současném okamžiku tyto pokusy probíhají ve stovkách možná tisících laboratoří a jen částečně jsou regulovány. Kdokoliv si může nechat komerčně vyrobit určitou část genu a nechat si ji poslat poštou za cenu řádově desítek euro. Pak ji lze vnést do jiného organismu, většinou jen na úrovni virů, bakterií a jednotlivých buněk.
Dalším v mnoha médiích probíraným problémem je klonování, v tomto okamžiku již opředeném mnoha nepřesnostmi. V biologickém slova smyslu je klon soubor geneticky zcela identických jedinců. U mnoha druhů živočichů v průběhu množení dochází pravidelně k tvorbě takovýchto klonů a dokonce i u člověka existuje příklad klonu a to jsou jednovaječná dvojčata. V posledních letech dochází ke stále častějším pokusům o klonování totožných jedinců z kterékoliv jaderné buňky. Většina těchto výzkumů je vedena čistě egoistickými pohnutkami. Důsledky takového nekontrolovaného výzkumu mohou být skutečně fatální.
Avšak tyto snahy nelze jednoduše odsoudit nebo zakázat. Příroda také není nehybná a mnoho genetických změn probíhá spontánně a každodenně, čím menší organismus tím, je přirozeně proměnlivější a přizpůsobivější různým změnám životního prostředí. Avšak otázkou samozřejmě zůstává hranice, která by se neměla za současného stavu chápání Přírody překračovat.

Mnoho vědců vnímá velmi intenzivně, že musí existovat určité principy a pravidla, která nelze překračovat, že nelze zasahovat do přírody způsobem, o jehož důsledcích máme jen velmi matné vědomosti. Málokdo jistě považuje za morálně pochybené, pokud inzulín, který zachraňuje milióny lidských životů, vyrábí ve velkém bakterie, které to naučil člověk, tím, že do jejich genetické výbavy vložil gen pro inzulín. Dřívější způsob, kdy se inzulín získával extrakcí z tisíců prasečích slinivek břišních, jistě mnohým přijde mnohem nemorálnější. A takovýchto příkladů bychom mohli nalézt desítky.
Biologický výzkum nám umožnil diagnostikovat některé dědičné choroby ještě před narozením dítěte a takové těžce poškozené dítě se nemusí narodit. Umožnil nám odhalovat zločince na základě DNA. Umožňuje nám vyrábět řadu léků, které by jinak byly velmi drahé a těžko dostupné…, ale zatím skýtá více rizik a nebezpečí než užitku.
Existují již příklady genové terapie používané v prvních pokusem na lidech, které probíhají na první pohled naprosto obyčejně, např. pacient s těžkou vrozenou poruchou imunity, která je neslučitelná se životem dostane prostřednictvím nosního spreje lék. Tento lék jsou virové částice, které nesou chybějící gen, viry se dostanou do krve a tak jak je jejich přirozeností zabydlí se přímo v jádře buňky, kam předají celou svojí genetickou informaci a lidské buňky podle tohoto vzoru začnou produkovat to, co jim dosud chybělo. Metody podání a jednotlivých nosičů genů se stále zdokonalují, takže již těmito metodami lze dosáhnout jasného výsledku. Ale…, stále víme příliš málo a přestože je tento výzkum veden altruistickými pohnutkami, oplývá jen velmi malou pokorou před zákony přírody a stále malým pochopením a výsledky se dostavují. Jeden z takových výzkumů byl zcela zastaven kvůli výskytu leukémií u takto léčených pacientů.

Stačí respektovat jednoduchá pravidla a všechny biologické výzkumy získávají jasnější rámec. Snažit se pouze o to, co člověku skutečně prospívá, zbavuje ho utrpení a zároveň nenarušuje přírodu. Nemusíme používat pokusná zvířata na testování rozličných typů kosmetiky, ale bohužel při testování léků se nelze zcela obejít bez pokusů na zvířatech ve fázi vědy, která nyní existuje. Pokud jsou tyto prováděny za důstojných podmínek, bez zbytečného utrpení jsou ospravedlnitelné.
Toto vše je jen několik málo příkladů, které poukazují na to, že věda nemůže existovat bez své osy, bez duchovního impulsu, který ji dává směr a zamezuje extrémům. Ve vědě není ani tak častým motorem hromadění majetku, ale velmi častým negativním fenoménem je ukojení vlastní ješitnosti, pýchy a egoismu – „tento objev jsem provedl já první“. Tento egoismus může překonávat jen vědec – filosof, člověk, pro kterého je věda jen jedním z prostředků dosažení moudrosti, která se nikdy nemůže uplatňovat na úkor něčeho nebo někoho. Pro další století tedy existuje obrovská výzva, která požaduje nalezení filosofické osy nejen v biologii, ale v kterékoliv oblasti vědy.
MUDr. Lucie Šrámková