NOVÝ ROK... NOVÝ ŽIVOT?!

Když se přiblíží konec roku, konec jednoho malého cyklu v našem životě, obvykle se nás zmocní touha přehodnotit tento cyklus a věci, které jsme během něj udělali.

Úspěchy a nezdary se před našima očima a v naší představivosti rychle střídají – až příliš rychle – a nejraději bychom na všechno zapomněli a slíbili si, že se v nadcházející době tisíckrát polepšíme, přestože se to nakonec nebude příliš lišit od té předchozí.

Tyto výhledy jsou ovlivněny hned dvěma problémy, o nichž se v tomto článku chceme zmínit, abychom předložili naše akropolitánské stanovisko.

Jednou z největších nesnází je naše lidská nerozhodnost v tom, čím bychom chtěli opravdu být a co bychom chtěli dělat. To vede k živoření v průměrném a šedém životě, který postrádá lesk idealismu. Všechno vyúsťuje v neustálou úzkost, která mizí sotva na několik letmých okamžiků, ale nikdy není odstraněna, protože ve skutečnosti nikdy zcela nemizí. Pozadí tohoto problému je prosté, avšak hluboké, neboť každodenní úzkost, úzkost ze současnosti je důsledkem jiných základních a znepokojujících otázek: „Kdo jsem?“; „Odkud přicházím?“; „Kam směřuji?“. Pokud člověk nemá jasno ve svých počátcích ani ve svých cílech, jak by mohl mít jasno ve své současnosti?

K tomu, aby se rozhodl něco udělat, aby se rozhodl někým být, musí VĚDĚT, co je člověk všeobecně a kdo jsme každý z nás zvlášť. Je nutné vyřešit otázku původu a cíle vlastního života, avšak ne banální odpovědí o hmotě, která „vzniká a zaniká“ podle „náhodných zákonů“, nýbrž ve světle pravdy Zákona příčinnosti, který obsahuje mystérium našich lidských životů i všech ostatních existujících forem života. Musíme proniknout k Božskému kořenu – ať už ho nazveme jakkoli – abychom poznali vlastní lidský kořen. Musíme se rozeznít v rytmu universální evoluce, abychom pocítili, že do tohoto rytmu také zapadáme a že se této evoluce účastníme. Pak dokážeme prožívat léta, která se liší jedno od druhého, léta, která s tím, jak budou ubíhat, budou stále lepší. Pak zmizí šeď našeho života, protože každá minuta, která uplyne, bude minutou většího vnitřního jasu.

Další nesnází je to, že se zaměňují věci pomíjivé a nadčasové, to, co žije a opotřebovává se, a to, co přetrvává bez jakékoli újmy. Naše životy bezpochyby svědčí o nepřetržité hře mezi pomíjivými a měnícími se hodnotami a hodnotami nadčasovými a trvalými. Je však nutné umět dobře odlišit jedny od druhých.
Stejně jako se nikdo z nás nedokáže plně ztotožnit s tělem; stejně jako se uvnitř můžeme cítit stále mladí navzdory tomu, že tělo stárne, protože Mládí má kořeny v duši; právě tak, a ne jinak, si musíme vybrat za své vodítko ty hodnoty, které čas nezahubí.

Rozdíl je mezi trvalým a věčným. Trvalé trvá..., avšak nakonec skončí, projevuje se ve více či méně dlouhých módách, ale stále jen módách. Věčné existuje vždy, nyní, předtím i potom, a přestože se tisíce „módních“ hlasů snaží to věčné znehodnotit, žije dál, silně zakořeněné v každém z nás. Člověk ze starých civilizací, ten, který se dnes objevuje na barevných obrázcích knih o dějinách, a člověk našich dnů, chápou oba stejným způsobem hodnoty Dobra, Ctnosti, Přátelství, Lásky, Cti, Povinnosti, Věrnosti...

Zbavíme-li se falešného studu, který vzniká z chvilkové módy, nebudeme se už bát projevit to, na čem nám vždy moc záleželo: být dobrý, věrný, plný lásky, čestný, odvážný, všeobecně ctnostný.

Akropolitánský postoj se nezakládá na módách, nýbrž na pravdách. Módy jsou často jen výsledkem vnitřní zbabělosti. Když je těžké být ctnostný, je ctnost znevažována a je jí opovrhováno natolik, že se jí nikdo nesnaží dosáhnout. Když se však probudí vnitřní Člověk, vztyčí se nad tyto dočasné a proměnlivé otázky a nechá zaznít svůj hlas věčnosti.

Nový rok se mění; čas je věčný. Jeden rok se od druhého liší v odstínech, které mu přidělíme, ale my zůstáváme stejní. Nový cyklus předpokládá chvilku oddechu na cestě, zastávku, aby se mohlo přemýšlet a plánovat, aniž by se zapomínalo na kontinuitu, na souhrn předchozích zkušeností a úsilí. A především předpokládá slib, který dáváme sami sobě, že v tom, čeho jsme se rozhodli dosáhnout, postoupíme o krok kupředu, k dalšímu cíli.

Společně tedy můžeme připít na rok, který bude nejen Nový, ale i Lepší.

Prof. Delia Steinberg Guzmán

Mezinárodní ředitelka Nové Akropolis