100 Filozofů – 011 – Herakleitos

Filozof jedenáctý:
Herakleitos, cca 535-475 př. n. l.
Norimberská kronika, 1493

Narodil se v Efesu ve vznešené rodině, dokonce se říká, že byl královského původu. Pravděpodobně žil v letech 535–475 př. n. l. a vynikal svým hrdým, mrzutým a melancholickým charakterem.

V iónském dialektu napsal knihu prózy a kvůli její metaforičnosti a nejasnosti si vysloužil přezdívku „Temný“. Uložil ji do Artemidina chrámu, aby naznačil, že nikdo není schopen (nebo velmi málo lidí) ji pochopit, a pojmenoval ji, stejně jako většina předsokratovských filosofů, O přírodě, a rozdělil ji do tří částí.
Zemřel na hnojišti sežrán psy. Říká se, že on sám byl tím, kdo se do hnoje zahrabal, protože lidské tělo ani nemá větší cenu než hnůj. Byl ovlivněn zoroastrizmem.

Když Hérakleitos mluví o pohybu, používá velmi zvláštní výraz: nepřetržité plynutí. Neexistuje počátek a konec věcí: ve světě konkrétních věcí všechno plyne, pohybuje se. Plynutí je nepřetržité proudění, nepřetržitý pohyb. Počátek a konec neexistují, existuje jen dokonalé plynutí.

Člověk tíhne k Božskému, a proto ještě není Božský. Kdyby už byl božským, kdyby už byl Sofos, byl by Bohem. Jelikož k němu však pouze „tíhne“, je filosofos.

„Jeden jediný člověk má pro mne větší hodnotu než deset tisíc, pokud je lepší“.
„Ti, jenž bdí, mají společný svět, avšak ti, jenž spí, se vrací každý jednotlivě do svého vlastního světa.“
„Hledám sám sebe.“
„Příroda se ráda skrývá.“
„Všechny věci jsou Jedno: toto je Moudrost. Z Jedna vycházejí všechny věci a ze všech věcí Jedno.“
„Není možné vstoupit do stejné řeky, vstupujeme a nevstupujeme do stejné řeky, jsme a nejsme, ti, kteří vstupují do řeky, se noří vždy do odlišných vod v nepřestávajícím plynutí.“
„Moudrost je jedna jediná věc: poznat rozum, který řídí všechny věci prostřednictvím všech věcí.“

Nová Akropolis
na Facebooku