100 Filozofů – 009 – Epikuros

Filozof devátý:
Epikuros, 341-270 př. n. l.
Kapitolské muzeum (Musei Capitolini), Řím

Sídlo jeho Školy bylo v jeho zahradě, a proto byli jeho následovníci známi pod jménem „filosofové ze zahrady“. Je třeba poukázat na ohromnou autoritu, již měl Epikúros u svých velmi početných učedníků a přátel, mezi nimiž byly ženy jako Themista a hetéra Leontion.
Duch Školy se zakládal na solidaritě a přátelství a některá epikúrejská přátelství byla proslulá v celém starověkém světě.

V souvislosti s tím uveďme některá Senekova slova: „Velké epikúrejské duše nevytvořilo samotné učení, nýbrž vytrvalá společnost Epikúra.“ A Seneca také říká, že základním ustanovením této Školy bylo: „Jednej vždy tak, jako by se Epikúros na tebe díval.“

Pro Epikúra je cílem Filosofie poskytovat člověku štěstí tím, že ho osvobozuje od tužeb a nerozumných názorů. Filosofie musí poskytovat čtyřnásobný lék:
- Osvobozovat člověka od strachu z Bohů, neboť Ti jsou od přírody šťastní, a tudíž se nezabývají lidskými záležitostmi.
- Osvobozovat lidi od strachu ze smrti, neboť „když existujeme my, smrt neexistuje, když existuje smrt, neexistujeme my.“
- Ukazovat snadné dosažení slasti.
- Ukazovat krátkost a dočasnost bolesti.
Epikúros rozdělil svou filosofii na tři části: kanoniku, fyziku a etiku; za hlavní základ jakéhokoli druhu poznání přitom považoval Zřejmost.

Kanonika. Byla kánonem, pravidlem nebo Teorií Poznání k dosažení kritéria pravdy, a následně štěstí. Kritérium pravdy je tvořeno pocity, předjímáním (anticipace) a city. Pocity vznikají na základě vnitřních představ, které jsou odpovědí na podobnost s vnějšími objekty. Z opakovaných a v paměti udržovaných pocitů se rodí obecná znázornění nebo pojetí, která Epikúros nazývá „předjímáním“, neboť ty slouží k předjímání budoucích pocitů. Třetím kritériem pravdy je „cit“, slast nebo bolest jakožto pravidlo praktického chování v životě.

Fyzika. Vysvětluje svět tak, že vylučuje „nadpřirozené“ příčiny, aby se člověk osvobodil od strachu z neznámých sil a záhadných vlivů.

Etika. Je velmi podobná kyrénské. Štěstí spočívá ve slasti a slast je kritériem odmítnutí i výběru (to, co se hledá, a to, od čeho se utíká). Existují však dva druhy slasti: nehybná (nepřítomnost bolesti) a slast založená na pohybu (potěšení a radost). Na základě toho spočívá štěstí ve statické slasti, v „netrpět a neznepokojovat se“, je to ataraxie (nepřítomnost nepokoje) a aponía (nepřítomnost bolesti). Epikúros říká, že „vrcholem slasti je prosté a čiré zničení bolesti.“
Ctnosti, a zvláště rozvaha, je základem štěstí.

O duši. Epikúros nabízí pojetí velmi podobná těm, která přes veškerou vzdálenost nacházíme ve východním esoterismu. Duše se skládá z částic rozptýlených po celém těle jako teplý dech (to, co se na východě nazývá Prána). Tyto částice jsou jemnější, kulatější a pohyblivější než ty čistě hmotné.
Co se týče politiky, Epikúros říkal: „Žij v ústraní.“ A všeobecně, co se týče chování mezi lidmi, doporučoval: „Nejenže je to krásnější, ale též přináší větší slast dobro vykonávat než ho přijímat.“

Nová Akropolis
na Facebooku