František Novotný
Román Ankor, poslední princ z Atlantidy je strhujícím vyprávěním, které nás zavede na Atlantidu, dnes již ztracenou, ale o to více opředenou legendami. O potopách a kontinentech zaplavených vodami vyprávějí mýty všech národů starověkého světa. Velmi podrobný popis nám zanechal i velký řecký filozof Platon. A právě na Atlantidě se před přibližně 11 500 lety odehrává příběh jejího prince Ankora. Napínavý děj, záhadná civilizace, její hluboké poznatky a nádherné umění, stejně jako působivé dialogy vedené vznešeným jazykem, nás doslova fascinují a ukazují, jak může vypadat vyspělá kultura. Současně ale vidíme i její odvrácenou tvář - zneužité poznání, které ji ničí. Může to být příběh z minulosti, pro někoho fiktivní, ale jde rovněž o zachycení věčného boje odehrávajícího se v nitru každého člověka, anebo dokonce o podobenství budoucnosti, která se bohužel nepoučí z minulých chyb.
Sama autorka o knize říká: "Účel této knihy je přesně vyjádřen jejím názvem a vyžaduje pouze několik vysvětlujících slov. Kniha není úplnou a vyčerpávající učebnicí teosofie neboli božské moudrosti, ale pouhým klíčem, který odemkne dveře k hlubšímu studiu. Naznačuje široké obrysy náboženství moudrosti a vysvětluje jeho základní principy. Zároveň odpovídá na nejrůznější námitky typického tazatele ze Západu a snaží se prezentovat neznámé koncepty co nejjednodušší formou a co nejjasnějším jazykem."
Read more...
Universum jako živá bytost
To není pracovní hypotéza ani teorie, je to skutečnost. Jediný Život existuje a nachází se ve všem. To, co se obecně nazývá zrozením a smrtí, je pouhou přeměnou, změnou aspektů v závislosti na perspektivě, z níž pozorujeme.
Entropie je jednou z kvalit Universa; kvůli ní se nic neztrácí, nic se nezískává, všechno se transformuje, neboť těla jsou pouhými stíny, které vrhají duchové do dimenze, v níž mají svá vědomí.
Když tedy člověk pocítí žízeň po těle, fyzicky se znovu rodí, neboť jeho nashromážděná karma osedlá jeho touhy a jeho obavy. Takto se vždy nachází tam, kde si přeje být nebo kde se bojí být.
Je to možné z toho důvodu, že hmotu, i když vypadá nespojitá, spojuje výjimečně bohatá škála energií. Energie je spojitá a její spojitosti neubývá se změnami směru a intenzity. Rozbouřené či klidné moře, za přílivu či za odlivu nepřestává být mořem. Nepleťme si Bytí s jeho kvalitami. Dokonce i existence je pouze první kvalitou Bytí.
Jelikož Bytí je, na základě svého určení též existuje. Což znamená, že žije. Život Bytí nebo Boha (toho Boha, kterého dokážeme vnímat a vysvětlovat jeho díla, neboť je to Bůh v Kosmu neboli Kosmický Bůh neboli Anima Mundi) je u Indů Džíva, Maháprana, která je nositelem všech pranických modulů, ať už jsou jakkoli malé, ztvárněných Inteligencí a udržovaných Vůlí.
Minerály, rostliny, zvířata, lidé, hrdinové, svět bohů a Sloup světa, který je sjednocuje, to všechno žije, dýchá, vibruje, pohybuje se nebo je v klidu.
Ten, kdo dokáže otevřít své oči Životu, vnímá ho ve všem. Je to inteligentní Život plný vůle ve své touze být. Nabývá formy a hustoty, které potřebuje. Stává se rybou ve vodě, laní v lese, skálou na hoře, bleskem na nebi, polibkem na rtech, leskem meče, šeptem v tichu, prchavými průsvitnými zjeveními v noci, hlasy, které k nám promlouvají z našeho nitra, hudbou kamene ve starodávných chrámech a nehmotnou architekturou Wagnera.
Několik citátů z děl Giordana Bruna
 |
| Zveme Vás na přednášku! |
Egyptské ponaučení:
C. G. Jung byl švýcarský
psychiatr, analytický psycholog a psychoterapeut.
www.akropolis.cz